Odôvodnenie 33

Používanie týchto systémov na účely presadzovania práva by sa preto malo zakázať s výnimkou taxatívne vymenovaných a úzko vymedzených situácií, keď je toto použitie nevyhnutne potrebné na dosiahnutie významného verejného záujmu, ktorého význam prevažuje nad rizikami. Tieto situácie zahŕňajú pátranie po určitých obetiach trestných činov vrátane nezvestných osôb; určité ohrozenie života alebo fyzickej bezpečnosti fyzických osôb alebo hrozby teroristického útoku; a lokalizáciu alebo identifikáciu páchateľov trestných činov uvedených v prílohe k tomuto nariadeniu alebo osôb podozrivých zo spáchania týchto trestných činov, ak za tieto trestné činy možno v dotknutom členskom štáte uložiť trest odňatia slobody alebo ochranné opatrenie spojené s obmedzením osobnej slobody s hornou hranicou trestnej sadzby najmenej štyri roky a podľa ich vymedzenia v práve tohto členského štátu. Takáto hranica trestu odňatia slobody alebo ochranného opatrenia spojeného s obmedzením osobnej slobody v súlade s vnútroštátnym právom prispieva k zabezpečeniu toho, že daný trestný čin bude dostatočne závažný na to, aby sa ním dalo potenciálne odôvodniť použitie systémov diaľkovej biometrickej identifikácie „v reálnom čase“. Okrem toho zoznam trestných činov uvedený v prílohe k tomuto nariadeniu vychádza z 32 trestných činov uvedených v rámcovom rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ¹⁸, pričom sa zohľadňuje skutočnosť, že niektoré z uvedených trestných činov sú v praxi pravdepodobne relevantnejšie ako iné v tom zmysle, že nevyhnutnosť a primeranosť použitia diaľkovej biometrickej identifikácie „v reálnom čase“ by mohli byť pravdepodobne veľmi rôznorodé jednak z hľadiska praktického vykonávania lokalizácie alebo identifikácie páchateľa jednotlivých uvedených trestných činov alebo osôb podozrivých z ich spáchania a jednak vzhľadom na pravdepodobné rozdiely v závažnosti, pravdepodobnosti a rozsahu spôsobenej ujmy alebo možných negatívnych dôsledkov. Bezprostredné ohrozenie života alebo fyzickej bezpečnosti fyzických osôb by mohlo vyplývať aj zo závažného narušenia kritickej infraštruktúry v zmysle vymedzenia uvedeného v článku 2 bode 4 smernice Európskeho parlamentu a Rady (EÚ) 2022/2557 ¹⁹, ak by narušenie alebo zničenie takejto kritickej infraštruktúry viedlo k bezprostrednému ohrozeniu života alebo fyzickej bezpečnosti osoby, a to aj v dôsledku vážnej ujmy na poskytovaní základných dodávok pre obyvateľstvo alebo výkone základných funkcií štátu. Okrem toho by sa týmto nariadením mala zachovať možnosť orgánov presadzovania práva, kontroly hraníc, imigračných alebo azylových orgánov vykonávať kontroly totožnosti v prítomnosti dotknutej osoby v súlade s podmienkami stanovenými v práve Únie a vo vnútroštátnom práve pre takéto kontroly. Orgány presadzovania práva, kontroly hraníc, imigračné alebo azylové orgány by konkrétne mali mať možnosť využívať informačné systémy v súlade s právom Únie alebo vnútroštátnym právom na identifikáciu osôb, ktoré sa počas kontroly totožnosti buď odmietnu identifikovať, alebo nie sú schopné uviesť alebo preukázať svoju totožnosť, a to bez toho, aby sa podľa tohto nariadenia vyžadovalo získanie povolenia vopred. Môže ísť napríklad o osobu zapojenú do trestného činu, ktorá nie je ochotná alebo z dôvodu úrazu alebo zdravotného stavu nie je schopná uviesť svoju totožnosť orgánom presadzovania práva.

Používání těchto systémů pro účely vymáhání práva by proto mělo být zakázáno s výjimkou taxativně vyjmenovaných a úzce definovaných situací, kdy je toto použití nezbytně nutné k dosažení významného veřejného zájmu, jehož význam převažuje nad uvedenými riziky. Tyto situace zahrnují hledání určitých obětí trestných činů, včetně pohřešovaných osob, některé případy ohrožení života nebo fyzické bezpečnosti fyzických osob nebo hrozby teroristického útoku a lokalizaci nebo identifikaci pachatelů nebo osob podezřelých ze spáchání trestných činů uvedených v příloze tohoto nařízení, pokud lze za tyto trestné činy uložit v dotčeném členském státě trest odnětí svobody s horní hranicí v délce nejméně čtyři roky nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody ve stejné délce v souladu s právem tohoto členského státu. Tato hranice pro trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody v souladu s vnitrostátním právem přispívá k zajištění toho, že použití systémů biometrické identifikace na dálku v reálném čase bude možno potenciálně odůvodnit jen dostatečnou závažností daného trestného činu. Kromě toho je seznam trestných činů uvedený v příloze tohoto nařízení založen na seznamu 32 trestných činů uvedených v rámcovém rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ¹⁸, přičemž je zohledněna skutečnost, že některé z těchto trestných činů budou v praxi pravděpodobně relevantnější než jiné v tom smyslu, že nezbytnost a přiměřenost využívání biometrické identifikace na dálku v reálném čase může být pravděpodobně velmi různorodá jak z hlediska praktické snahy o lokalizaci či identifikaci pachatelů jednotlivých trestných činů uvedených na seznamu nebo osob podezřelých z jejich spáchání, tak s ohledem na pravděpodobné rozdíly v závažnosti, pravděpodobnosti a rozsahu způsobené újmy nebo možných negativních důsledků. Bezprostřední ohrožení života nebo fyzické bezpečnosti fyzických osob by mohlo být rovněž důsledkem vážného narušení kritické infrastruktury ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ¹⁹, pokud by narušení nebo zničení této kritické infrastruktury vedlo k bezprostřednímu ohrožení života nebo fyzické bezpečnosti určité osoby, a to i v důsledku vážného narušení poskytování základních dodávek obyvatelstvu nebo výkonu základních funkcí státu. Kromě toho by toto nařízení mělo zachovat schopnost donucovacích orgánů, orgánů odpovědných za ochranu hranic, imigračních nebo azylových orgánů provádět kontroly totožnosti za přítomnosti dotčené osoby v souladu s podmínkami stanovenými pro tyto kontroly v právu Unie a vnitrostátním právu. Donucovací orgány, orgány odpovědné za ochranu hranic, imigrační nebo azylové orgány by zejména měly mít možnost používat informační systémy v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem k identifikaci osob, které během kontroly totožnosti buď odmítnou být identifikovány, nebo nejsou schopny uvést či prokázat svou totožnost, aniž by tyto orgány byly podle tohoto nařízení povinny získat předchozí povolení. Může se jednat například o osobu zapojenou do trestného činu, která není ochotna nebo z důvodu nehody nebo zdravotního stavu schopna sdělit svou totožnost donucovacím orgánům.