Odôvodnenie 19

Na účely tohto nariadenia by sa pojem „verejne prístupný priestor“ mal vykladať tak, že sa vzťahuje na akýkoľvek fyzický priestor, ktorý je prístupný neurčenému počtu fyzických osôb a bez ohľadu na to, či je daný priestor v súkromnom alebo verejnom vlastníctve, bez ohľadu na činnosť, na ktorú sa priestor môže používať, napríklad na obchodovanie, ako napríklad predajne, reštaurácie, kaviarne, pre služby, ako napríklad banky, profesionálne činnosti, ubytovanie a pohostinské služby, na šport, ako napríklad plavecké bazény, posilňovne, štadióny, pre dopravu, ako napríklad autobusové zastávky, stanice metra a železničné stanice, letiská, dopravné prostriedky, na zábavu, ako napríklad kiná, divadlá, múzeá, koncertné a konferenčné siene, alebo na voľný čas alebo iné činnosti, ako napríklad verejné cesty a námestia, parky, lesy, ihriská. Priestor by sa mal klasifikovať ako verejne prístupný vtedy, ak bez ohľadu na potenciálne kapacitné alebo bezpečnostné obmedzenia podlieha prístup určitým vopred určeným podmienkam, ktoré môže splniť neurčený počet osôb, ako je kúpa vstupenky alebo cestovného lístka, predchádzajúca registrácia alebo určitá veková hranica. Naopak, priestor by sa nemal považovať za verejne prístupný, ak je prístup naň obmedzený na konkrétne a vymedzené fyzické osoby buď prostredníctvom práva Únie alebo vnútroštátneho práva priamo súvisiaceho s verejnou bezpečnosťou alebo ochranou, alebo prostredníctvom jasného prejavu vôle osoby, ktorá má nad daným priestorom príslušné právomoci. Samotná faktická možnosť prístupu, ako napríklad nezamknuté dvere alebo otvorená brána v oplotení, neznamená, že priestor je verejne prístupný, ak existujú náznaky alebo okolnosti, ktoré naznačujú opak, napríklad označenia zakazujúce alebo obmedzujúce prístup. Priestory spoločností a tovární, ako aj kancelárie a pracoviská, ku ktorým majú prístup len príslušní zamestnanci a poskytovatelia služieb, sú priestory, ktoré nie sú verejne prístupné. Verejne prístupné priestory by nemali zahŕňať väznice ani hraničnú kontrolu. Niektoré ďalšie priestory môžu zahŕňať verejne prístupné aj neverejne prístupné priestory, ako napríklad vstupná hala súkromnej obytnej budovy potrebná na vstup do ordinácie lekára alebo letisko. Nezahŕňajú online priestory, pretože nejde o fyzické priestory. To, či je daný priestor prístupný verejnosti, by sa však malo určovať od prípadu k prípadu so zreteľom na osobitosti konkrétnej situácie.

Pro účely tohoto nařízení by se pod pojmem „veřejně přístupný prostor“ měl rozumět jakýkoli fyzický prostor, který je přístupný neurčenému počtu fyzických osob, bez ohledu na to, zda je daný prostor v soukromém, nebo veřejném vlastnictví, bez ohledu na činnost, pro kterou může být prostor využíván, jako je obchodní činnost, například obchody, restaurace, kavárny; služby, například banky, profesní činnosti, pohostinství; sport, například plavecké bazény, tělocvičny, stadiony; doprava, například zastávky autobusu a metra a železniční nádraží, letiště, dopravní prostředky; zábava, například kina, divadla, muzea, koncertní a konferenční haly nebo volný čas či jiné, například veřejné komunikace a náměstí, parky, lesy, hřiště. Prostor by měl být klasifikován jako veřejně přístupný i v případě, že přístup podléhá bez ohledu na potenciální kapacitu nebo bezpečnostní omezení určitým předem stanoveným podmínkám, které mohou být splněny neurčeným počtem osob, jako je nákup jízdenky nebo přepravního dokladu, předchozí registrace nebo dosažení určitého věku. Prostor by naopak neměl být považován za veřejně přístupný, pokud je přístup omezen na konkrétní a vymezené fyzické osoby buď prostřednictvím práva Unie, nebo vnitrostátního práva přímo souvisejícího s veřejnou ochranou a bezpečností, nebo prostřednictvím jasného projevu vůle osobou, která má v daném prostoru příslušnou pravomoc. Samotná faktická možnost přístupu (jako jsou odemčené dveře nebo otevřená brána v plotu) neznamená, že prostor je veřejně přístupný, existují-li indikace nebo okolnosti naznačující opak, jako jsou značky zakazující nebo omezující přístup. Prostory společností a továren, jakož i kanceláře a pracoviště, do nichž mají mít přístup pouze příslušní zaměstnanci a poskytovatelé služeb, jsou prostory, které nejsou veřejně přístupné. Veřejně přístupné prostory by neměly zahrnovat věznice ani stanoviště hraniční kontroly. Některé další prostory mohou zahrnovat jak veřejně nepřístupné, tak veřejně přístupné prostory, jako je hala soukromé obytné budovy, která je nezbytná pro přístup do lékařské ordinace, anebo letiště. Tento pojem nezahrnuje ani on-line prostory, protože se nejedná o prostory fyzické. To, zda je daný prostor přístupný veřejnosti, by však mělo být určováno případ od případu s ohledem na zvláštnosti dané konkrétní situace.