Considérant 17

La notion de «système d’identification biométrique à distance» visée dans le présent règlement devrait être définie, sur le plan fonctionnel, comme un système d’IA destiné à identifier des personnes physiques sans leur participation active, en règle générale à distance, par la comparaison des données biométriques d’une personne avec celles contenues dans une base de données de référence, quels que soient la technologie, les processus ou les types de données biométriques particuliers utilisés. Ces systèmes d’identification biométrique à distance sont généralement utilisés pour la perception simultanée de plusieurs personnes ou de leur comportement afin de faciliter sensiblement l’identification de personnes physiques sans leur participation active. Sont exclus les systèmes d’IA destinés à être utilisés à des fins de vérification biométrique, ce qui inclut l’authentification, dont la seule finalité est de confirmer qu’une personne physique donnée est bien celle qu’elle prétend être et de confirmer l’identité d’une personne physique dans le seul but d’avoir accès à un service, de déverrouiller un dispositif ou de disposer d’un accès sécurisé à des locaux. Cette exclusion est justifiée par le fait que ces systèmes sont susceptibles d’avoir une incidence mineure sur les droits fondamentaux des personnes physiques par rapport aux systèmes d’identification biométrique à distance qui peuvent être utilisés pour le traitement des données biométriques d’un grand nombre de personnes sans leur participation active. Dans le cas des systèmes «en temps réel», la capture des données biométriques, la comparaison et l’identification se font toutes instantanément, quasi instantanément ou en tout état de cause sans décalage significatif. À cet égard, il convient, en prévoyant la possibilité de légers décalages, d’empêcher le contournement des règles du présent règlement relatives à l’utilisation «en temps réel» des systèmes d’IA concernés. Les systèmes «en temps réel» reposent sur l’utilisation d’éléments «en direct» ou «en léger différé», comme des séquences vidéo, générés par une caméra ou un autre appareil doté de fonctionnalités similaires. Dans le cas des systèmes «a posteriori», en revanche, les données biométriques sont prélevées dans un premier temps et la comparaison et l’identification n’ont lieu qu’après un délai substantiel. Cela suppose des éléments tels que des images ou des séquences vidéo, qui ont été générés par des caméras de télévision en circuit fermé ou des appareils privés avant l’utilisation du système à l’égard des personnes physiques concernées.

Pojem „systém biometrické identifikace na dálku“ uvedený v tomto nařízení by měl být definován funkčně jako systém AI určený k identifikaci fyzických osob, a to obvykle na dálku, bez jejich aktivního zapojení prostřednictvím porovnání biometrických údajů dané osoby s biometrickými údaji obsaženými v referenční databázi, bez ohledu na konkrétní technologii, procesy nebo typy použitých biometrických údajů. Tyto systémy biometrické identifikace na dálku se obvykle používají ke snímání vícero osob nebo jejich chování současně, s cílem významně usnadnit identifikaci osob bez jejich aktivního zapojení. To nezahrnuje systémy AI určené k biometrickému ověřování, včetně autentizace, jejichž jediným účelem je potvrdit, zda je konkrétní fyzická osoba osobou, za niž se prohlašuje, a potvrdit totožnost fyzické osoby za jediným účelem, kterým je získání přístupu ke službě, odblokování zařízení nebo získání bezpečnostního přístupu k prostorám. Uvedené vyloučení je odůvodněno skutečností, že tyto systémy budou mít ve srovnání se systémy biometrické identifikace na dálku, které mohou být použity ke zpracování biometrických údajů velkého počtu osob bez jejich aktivního zapojení, pravděpodobně menší dopad na základní práva fyzických osob. V případě systémů provádějících identifikaci v reálném čase probíhá jak zaznamenání biometrických údajů, tak porovnání a identifikace okamžitě, téměř okamžitě nebo v každém případě bez významného zpoždění. V tomto ohledu by neměl existovat žádný prostor pro obcházení pravidel tohoto nařízení o používání dotčených systémů AI v reálném čase stanovením menších zpoždění. Systémy fungující v reálném čase zahrnují použití materiálu „živě“ nebo jen s malým časovým posunem, jako jsou například videozáznamy generované kamerou nebo jiným zařízením s podobnými funkcemi. Naproti tomu v případě systémů, ve kterých identifikace probíhá „následně,“ dochází k porovnání a identifikaci zachycených údajů až se značným zpožděním. Jedná se o materiály, jako jsou například fotografie nebo videozáznamy generované kamerami s uzavřeným televizním okruhem nebo soukromými zařízeními, které byly vytvořeny před použitím tohoto systému ve vztahu k dotčeným fyzickým osobám.