Considerando 38

La utilización de sistemas de IA para la identificación biométrica remota en tiempo real de personas físicas en espacios de acceso público con fines de garantía del cumplimiento del Derecho implica, necesariamente, el tratamiento de datos biométricos. Las normas del presente Reglamento que prohíben, con algunas excepciones, ese uso, basadas en el artículo 16 del TFUE, deben aplicarse como lex specialis con respecto a las normas sobre el tratamiento de datos biométricos que figuran en el artículo 10 de la Directiva (UE) 2016/680, con lo que se regula de manera exhaustiva dicho uso y el tratamiento de los correspondientes datos biométricos. Por lo tanto, ese uso y tratamiento deben ser posibles únicamente en la medida en que sean compatibles con el marco establecido por el presente Reglamento, sin que haya margen, fuera de dicho marco, para que las autoridades competentes, cuando actúen con fines de garantía del cumplimiento del Derecho, utilicen tales sistemas y traten dichos datos en los supuestos previstos en el artículo 10 de la Directiva (UE) 2016/680. En ese sentido, el presente Reglamento no tiene por objeto proporcionar la base jurídica para el tratamiento de datos personales en virtud del artículo 8 de la Directiva (UE) 2016/680. Sin embargo, el uso de sistemas de identificación biométrica remota en tiempo real en espacios de acceso público con fines distintos de la garantía del cumplimiento del Derecho, también por parte de las autoridades competentes, no debe estar sujeto al marco específico establecido por el presente Reglamento en lo que respecta al uso de dichos sistemas con fines de garantía del cumplimiento del Derecho. Por consiguiente, su uso con fines distintos de la garantía del cumplimiento del Derecho no debe estar sujeto al requisito de obtener una autorización previsto en el presente Reglamento ni a las normas de desarrollo aplicables del Derecho nacional que puedan hacer efectiva dicha autorización.

Používání systémů AI pro biometrickou identifikaci fyzických osob na dálku v reálném čase ve veřejně přístupných prostorech pro účely vymáhání práva nutně zahrnuje i zpracování biometrických údajů. Pravidla tohoto nařízení, která toto použití až na určité výjimky zakazují a která jsou založena na článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, by se měla použít jako lex specialis, pokud jde o pravidla zpracování biometrických údajů uvedená v článku 10 směrnice (EU) 2016/680, což by toto použití a zpracování dotčených biometrických údajů vyčerpávajícím způsobem upravovalo. Toto použití a zpracování by proto mělo být možné jen v případě, že je slučitelné s rámcem stanoveným tímto nařízením, a mimo tento rámec by neměl existovat prostor pro to, aby příslušné orgány, pokud jednají za účelem vymáhání práva, tyto systémy používaly a zpracovávaly v souvislosti s nimi uvedené údaje z důvodů uvedených v článku 10 směrnice (EU) 2016/680. V této souvislosti není cílem tohoto nařízení poskytnout právní základ pro zpracování osobních údajů podle článku 8 směrnice (EU) 2016/680. Na používání systémů biometrické identifikace na dálku v reálném čase na veřejně přístupných prostorech pro jiné účely než vymáhání práva, a to i příslušnými orgány, by se však zvláštní rámec stanovený tímto nařízením pro používání uvedených systémů pro účely vymáhání práva vztahovat neměl. Toto použití pro jiné účely než vymáhání práva by proto nemělo podléhat požadavku na povolení podle tohoto nařízení a použitelným podrobným pravidlům vnitrostátního práva, která mohou toto povolení uvést v účinnost.