Erwägungsgrund 38
Deutsch
Die Verwendung von KI-Systemen zur biometrischen Echtzeit-Fernidentifizierung natürlicher Personen in öffentlich zugänglichen Räumen zu Strafverfolgungszwecken erfordert zwangsläufig die Verarbeitung biometrischer Daten. Die Vorschriften dieser Verordnung, die vorbehaltlich bestimmter Ausnahmen eine solche Verwendung auf der Grundlage des Artikels 16 AEUV verbieten, sollten als Lex specialis in Bezug auf die in Artikel 10 der Richtlinie (EU) 2016/680 enthaltenen Vorschriften über die Verarbeitung biometrischer Daten gelten und somit die Verwendung und Verarbeitung der betreffenden biometrischen Daten umfassend regeln. Eine solche Verwendung und Verarbeitung sollte daher nur möglich sein, soweit sie mit dem in dieser Verordnung festgelegten Rahmen vereinbar ist, ohne dass es den zuständigen Behörden bei ihren Tätigkeiten zu Strafverfolgungszwecken Raum lässt, außerhalb dieses Rahmens solche Systeme zu verwenden und die damit verbundenen Daten aus den in Artikel 10 der Richtlinie (EU) 2016/680 aufgeführten Gründen zu verarbeiten. In diesem Zusammenhang soll diese Verordnung nicht als Rechtsgrundlage für die Verarbeitung personenbezogener Daten gemäß Artikel 8 der Richtlinie (EU) 2016/680 dienen. Die Verwendung biometrischer Echtzeit-Fernidentifizierungssysteme in öffentlich zugänglichen Räumen zu anderen Zwecken als der Strafverfolgung, auch durch zuständige Behörden, sollte jedoch nicht unter den in dieser Verordnung festgelegten spezifischen Rahmen für diese Verwendung zu Strafverfolgungszwecken fallen. Eine solche Verwendung zu anderen Zwecken als der Strafverfolgung sollte daher nicht der Genehmigungspflicht gemäß dieser Verordnung und den zu dieser Genehmigung anwendbaren detaillierten nationalen Rechtsvorschriften unterliegen.
Čeština
Používání systémů AI pro biometrickou identifikaci fyzických osob na dálku v reálném čase ve veřejně přístupných prostorech pro účely vymáhání práva nutně zahrnuje i zpracování biometrických údajů. Pravidla tohoto nařízení, která toto použití až na určité výjimky zakazují a která jsou založena na článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie, by se měla použít jako lex specialis, pokud jde o pravidla zpracování biometrických údajů uvedená v článku 10 směrnice (EU) 2016/680, což by toto použití a zpracování dotčených biometrických údajů vyčerpávajícím způsobem upravovalo. Toto použití a zpracování by proto mělo být možné jen v případě, že je slučitelné s rámcem stanoveným tímto nařízením, a mimo tento rámec by neměl existovat prostor pro to, aby příslušné orgány, pokud jednají za účelem vymáhání práva, tyto systémy používaly a zpracovávaly v souvislosti s nimi uvedené údaje z důvodů uvedených v článku 10 směrnice (EU) 2016/680. V této souvislosti není cílem tohoto nařízení poskytnout právní základ pro zpracování osobních údajů podle článku 8 směrnice (EU) 2016/680. Na používání systémů biometrické identifikace na dálku v reálném čase na veřejně přístupných prostorech pro jiné účely než vymáhání práva, a to i příslušnými orgány, by se však zvláštní rámec stanovený tímto nařízením pro používání uvedených systémů pro účely vymáhání práva vztahovat neměl. Toto použití pro jiné účely než vymáhání práva by proto nemělo podléhat požadavku na povolení podle tohoto nařízení a použitelným podrobným pravidlům vnitrostátního práva, která mohou toto povolení uvést v účinnost.