Bod odůvodnění 73

Vysoce rizikové systémy AI by měly být navrhovány a vyvíjeny tak, aby na jejich fungování mohly dohlížet fyzické osoby, aby bylo zajištěno, že budou používány zamýšleným způsobem, a aby jejich dopady byly řešeny během celého životního cyklu systému. Za tímto účelem by měl poskytovatel systému před uvedením systému na trh nebo do provozu stanovit vhodná opatření lidského dohledu. Tato opatření by případně měla zajistit zejména, aby byla do systému zabudována provozní omezení, která samotný systém není schopen překonat a která reagují na lidskou obsluhu, a aby fyzické osoby, které byly lidským dohledem pověřeny, měly odbornou způsobilost, odbornou přípravu a pravomoci nezbytné k výkonu této funkce. Je rovněž nezbytné zajistit, aby vysoce rizikové systémy AI případně zahrnovaly mechanismy, které vedou a informují fyzickou osobu, jež byla lidským dohledem pověřena, aby mohla činit informovaná rozhodnutí, zda, kdy a jak zasáhnout, aby se zabránilo negativním důsledkům nebo rizikům, nebo systém zastavit, pokud nefunguje tak, jak má. Vzhledem k závažným důsledkům pro konkrétní osoby v případě nesprávné shody některých systémů biometrické identifikace je vhodné stanovit požadavek na posílený lidský dohled nad těmito systémy, aby zavádějící subjekt nemohl přijmout žádné opatření nebo rozhodnutí na základě identifikace vyplývající ze systému, pokud ji samostatně neověřily a nepotvrdily alespoň dvě fyzické osoby. Těmito osobami by mohli být zástupci jednoho nebo více subjektů a mohla by mezi ně patřit osoba, která systém provozuje nebo používá. Tento požadavek by neměl představovat zbytečnou zátěž nebo zdržení a mohlo by postačovat, aby byla samostatná ověření různými osobami automaticky zaznamenávána v protokolech generovaných systémem. Vzhledem ke zvláštnostem oblastí vymáhání práva, migrace, ochrany hranic a azylu by se tento požadavek neměl uplatňovat v případech, kdy právo Unie nebo vnitrostátní právo považuje uplatňování tohoto požadavku za nepřiměřené.

Los sistemas de IA de alto riesgo deben diseñarse y desarrollarse de tal modo que las personas físicas puedan supervisar su funcionamiento, así como asegurarse de que se usan según lo previsto y de que sus repercusiones se abordan a lo largo del ciclo de vida del sistema. A tal fin, el proveedor del sistema debe definir las medidas adecuadas de supervisión humana antes de su introducción en el mercado o puesta en servicio. Cuando proceda, dichas medidas deben garantizar, en concreto, que el sistema esté sujeto a limitaciones operativas incorporadas en el propio sistema que este no pueda desactivar, que responda al operador humano y que las personas físicas a quienes se haya encomendado la supervisión humana posean las competencias, la formación y la autoridad necesarias para desempeñar esa función. También es esencial, según proceda, garantizar que los sistemas de IA de alto riesgo incluyan mecanismos destinados a orientar e informar a las personas físicas a las que se haya asignado la supervisión humana para que tomen decisiones con conocimiento de causa acerca de si intervenir, cuándo hacerlo y de qué manera, a fin de evitar consecuencias negativas o riesgos, o de detener el sistema si no funciona según lo previsto. Teniendo en cuenta las enormes consecuencias para las personas en caso de una correspondencia incorrecta efectuada por determinados sistemas de identificación biométrica, conviene establecer un requisito de supervisión humana reforzada para dichos sistemas, de modo que el responsable del despliegue no pueda actuar ni tomar ninguna decisión basándose en la identificación generada por el sistema, salvo si al menos dos personas físicas la han verificado y confirmado por separado. Dichas personas podrían proceder de una o varias entidades e incluir a la persona que maneja o utiliza el sistema. Este requisito no debe suponer una carga ni retrasos innecesarios y podría bastar con que las verificaciones que las distintas personas efectúen por separado se registren automáticamente en los registros generados por el sistema. Dadas las especificidades de los ámbitos de la garantía del cumplimiento del Derecho, la migración, el control fronterizo y el asilo, ese requisito no debe aplicarse cuando el Derecho nacional o de la Unión considere que su aplicación es desproporcionada.