Bod odůvodnění 33

Používání těchto systémů pro účely vymáhání práva by proto mělo být zakázáno s výjimkou taxativně vyjmenovaných a úzce definovaných situací, kdy je toto použití nezbytně nutné k dosažení významného veřejného zájmu, jehož význam převažuje nad uvedenými riziky. Tyto situace zahrnují hledání určitých obětí trestných činů, včetně pohřešovaných osob, některé případy ohrožení života nebo fyzické bezpečnosti fyzických osob nebo hrozby teroristického útoku a lokalizaci nebo identifikaci pachatelů nebo osob podezřelých ze spáchání trestných činů uvedených v příloze tohoto nařízení, pokud lze za tyto trestné činy uložit v dotčeném členském státě trest odnětí svobody s horní hranicí v délce nejméně čtyři roky nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody ve stejné délce v souladu s právem tohoto členského státu. Tato hranice pro trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody v souladu s vnitrostátním právem přispívá k zajištění toho, že použití systémů biometrické identifikace na dálku v reálném čase bude možno potenciálně odůvodnit jen dostatečnou závažností daného trestného činu. Kromě toho je seznam trestných činů uvedený v příloze tohoto nařízení založen na seznamu 32 trestných činů uvedených v rámcovém rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ¹⁸, přičemž je zohledněna skutečnost, že některé z těchto trestných činů budou v praxi pravděpodobně relevantnější než jiné v tom smyslu, že nezbytnost a přiměřenost využívání biometrické identifikace na dálku v reálném čase může být pravděpodobně velmi různorodá jak z hlediska praktické snahy o lokalizaci či identifikaci pachatelů jednotlivých trestných činů uvedených na seznamu nebo osob podezřelých z jejich spáchání, tak s ohledem na pravděpodobné rozdíly v závažnosti, pravděpodobnosti a rozsahu způsobené újmy nebo možných negativních důsledků. Bezprostřední ohrožení života nebo fyzické bezpečnosti fyzických osob by mohlo být rovněž důsledkem vážného narušení kritické infrastruktury ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ¹⁹, pokud by narušení nebo zničení této kritické infrastruktury vedlo k bezprostřednímu ohrožení života nebo fyzické bezpečnosti určité osoby, a to i v důsledku vážného narušení poskytování základních dodávek obyvatelstvu nebo výkonu základních funkcí státu. Kromě toho by toto nařízení mělo zachovat schopnost donucovacích orgánů, orgánů odpovědných za ochranu hranic, imigračních nebo azylových orgánů provádět kontroly totožnosti za přítomnosti dotčené osoby v souladu s podmínkami stanovenými pro tyto kontroly v právu Unie a vnitrostátním právu. Donucovací orgány, orgány odpovědné za ochranu hranic, imigrační nebo azylové orgány by zejména měly mít možnost používat informační systémy v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem k identifikaci osob, které během kontroly totožnosti buď odmítnou být identifikovány, nebo nejsou schopny uvést či prokázat svou totožnost, aniž by tyto orgány byly podle tohoto nařízení povinny získat předchozí povolení. Může se jednat například o osobu zapojenou do trestného činu, která není ochotna nebo z důvodu nehody nebo zdravotního stavu schopna sdělit svou totožnost donucovacím orgánům.

L’utilisation de ces systèmes à des fins répressives devrait donc être interdite, sauf dans des situations précisément répertoriées et rigoureusement définies, dans lesquelles l’utilisation se limite au strict nécessaire à la réalisation d’objectifs d’intérêt général dont l’importance l’emporte sur les risques encourus. Ces situations comprennent la recherche de certaines victimes d’actes criminels, y compris de personnes disparues; certaines menaces pour la vie ou la sécurité physique des personnes physiques, ou des menaces d’attaque terroriste; et la localisation ou l’identification des auteurs ou des suspects des infractions pénales énumérées dans une annexe du présent règlement, lorsque ces infractions pénales sont passibles, dans l’État membre concerné, d’une peine ou d’une mesure de sûreté privative de liberté d’une durée maximale d’au moins quatre ans et telles qu’elles sont définies dans le droit dudit État membre. Le seuil fixé pour la peine ou la mesure de sûreté privative de liberté prévue par le droit national contribue à garantir que l’infraction soit suffisamment grave pour justifier l’utilisation de systèmes d’identification biométrique à distance «en temps réel». En outre, la liste des infractions pénales figurant en annexe du présent règlement sont basées sur les 32 infractions pénales énumérées dans la décision-cadre 2002/584/JAI du Conseil ¹⁸, compte tenu du fait que certaines de ces infractions sont, en pratique, susceptibles d’être plus pertinentes que d’autres, dans le sens où le recours à l’identification biométrique à distance «en temps réel» pourrait, vraisemblablement, être nécessaire et proportionné, à des degrés très divers, pour les mesures pratiques de localisation ou d’identification d’un auteur ou d’un suspect de l’une des différentes infractions pénales répertoriées, eu égard également aux différences probables dans la gravité, la probabilité et l’ampleur du préjudice ou des éventuelles conséquences négatives. Une menace imminente pour la vie ou pour la sécurité physique des personnes physiques pourrait également résulter d’une grave perturbation d’une infrastructure critique, au sens de l’article 2, point 4), de la directive (UE) 2022/2557 du Parlement européen et du Conseil ¹⁹, lorsque l’arrêt ou la destruction de cette infrastructure critique entraînerait une menace imminente pour la vie ou la sécurité physique d’une personne, notamment en portant gravement atteinte à la fourniture de produits de base à la population ou à l’exercice de la fonction essentielle de l’État. Par ailleurs, le présent règlement devrait préserver la capacité des autorités répressives, des autorités chargées des contrôles aux frontières, des services de l’immigration ou des autorités compétentes en matière d’asile d’effectuer des contrôles d’identité en présence de la personne concernée conformément aux conditions prévues par le droit de l’Union et le droit national pour ces contrôles. En particulier, les autorités répressives, les autorités chargées des contrôles aux frontières, les services de l’immigration ou les autorités compétentes en matière d’asile devraient pouvoir utiliser des systèmes d’information, conformément au droit de l’Union ou au droit national, pour identifier une personne qui, lors d’un contrôle d’identité, soit refuse d’être identifiée, soit n’est pas en mesure de décliner son identité ou de la prouver, sans qu’il leur soit fait obligation par le présent règlement d’obtenir une autorisation préalable. Il peut s’agir, par exemple, d’une personne impliquée dans une infraction, qui ne veut pas ou ne peut pas divulguer son identité aux autorités répressives en raison d’un accident ou de son état de santé.