Bod odůvodnění 22

Určité systémy AI by s ohledem na svou digitální povahu měly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení i tehdy, pokud nejsou uvedeny na trh nebo do provozu v Unii nebo pokud nejsou používány v Unii. Jedná se například o případ, kdy provozovatel usazený v Unii smluvně zadává určité služby provozovateli usazenému ve třetí zemi v souvislosti s činností, kterou má provádět systém AI, jejž by bylo možno kvalifikovat jako vysoce rizikový. Za těchto okolností by systém AI, který provozovatel používá ve třetí zemi, mohl zpracovávat údaje zákonně shromážděné v Unii a přesunuté z Unie a poskytovat zadávajícímu provozovateli v Unii výstup z tohoto systému AI vyplývající z uvedeného zpracování, aniž by byl tento systém AI uveden na trh nebo do provozu v Unii nebo v ní byl používán. Aby se předešlo obcházení tohoto nařízení a aby byla zajištěna účinná ochrana fyzických osob nacházejících se v Unii, mělo by se toto nařízení vztahovat také na poskytovatele a subjekty zavádějící systémy AI, kteří jsou usazeni ve třetí zemi, pokud jsou výstupy vytvořené těmito systémy zamýšleny k používání v Unii. S ohledem na již existující ujednání a na zvláštní potřeby budoucí spolupráce se zahraničními partnery, s nimiž probíhá výměna informací a důkazů, by se však toto nařízení nemělo vztahovat na veřejné orgány třetí země a na mezinárodní organizace, pokud jednají v rámci spolupráce nebo mezinárodních dohod uzavřených na unijní nebo vnitrostátní úrovni za účelem spolupráce v oblasti vymáhání práva a justiční spolupráce s Unií nebo členskými státy, pokud daná třetí země či mezinárodní organizace poskytne přiměřené záruky, pokud jde o ochranu základních práv a svobod fyzických osob. V příslušných případech se může jednat o činnosti subjektů pověřených třetími zeměmi prováděním zvláštních úkolů na podporu této spolupráce v oblasti vymáhání práva a justiční spolupráce. Tyto rámce pro spolupráci či dohody byly uzavřeny dvoustranně mezi členskými státy a třetími zeměmi nebo mezi Evropskou unií, Europolem a dalšími agenturami Unie a třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Orgány příslušné pro dohled nad donucovacími a justičními orgány podle tohoto nařízení by měly posoudit, zda tyto rámce pro spolupráci nebo mezinárodní dohody obsahují přiměřené záruky, pokud jde o ochranu základních práv a svobod fyzických osob. Přijímající vnitrostátní orgány a orgány, instituce a jiné subjekty Unie, které tyto výstupy v Unii využívají, jsou i nadále odpovědné za zajištění toho, aby jejich používání bylo v souladu s právem Unie. Při revizi těchto mezinárodních dohod nebo při uzavírání nových dohod v budoucnu by smluvní strany měly vyvinout maximální úsilí, aby tyto dohody uvedly do souladu s požadavky tohoto nařízení.

Compte tenu de leur nature numérique, certains systèmes d’IA devraient relever du présent règlement même lorsqu’ils ne sont pas mis sur le marché, mis en service, ou utilisés dans l’Union. Cela devrait notamment être le cas lorsqu’un opérateur établi dans l’Union confie à un opérateur externe établi dans un pays tiers la tâche d’exécuter certains services ayant trait à une activité devant être réalisée par un système d’IA qui serait considéré comme étant à haut risque. Dans ces circonstances, le système d’IA utilisé dans un pays tiers par l’opérateur pourrait traiter des données légalement collectées et transférées depuis l’Union, et fournir à l’opérateur contractant établi dans l’Union les sorties dudit système d’IA provenant de ce traitement, sans que ce système d’IA soit mis sur le marché, mis en service ou utilisé dans l’Union. Afin d’éviter le contournement des règles du présent règlement et d’assurer une protection efficace des personnes physiques situées dans l’Union, le présent règlement devrait également s’appliquer aux fournisseurs et aux déployeurs de systèmes d’IA qui sont établis dans un pays tiers, dans la mesure les sorties produites par ces systèmes sont destinées à être utilisées dans l’Union. Néanmoins, pour tenir compte des dispositions existantes et des besoins particuliers de coopération future avec les partenaires étrangers avec lesquels des informations et des preuves sont échangées, le présent règlement ne devrait pas s’appliquer aux autorités publiques d’un pays tiers ni aux organisations internationales lorsqu’elles agissent dans le cadre d’accords de coopération ou d’accords internationaux conclus au niveau de l’Union ou au niveau national pour la coopération des services répressifs et judiciaires avec l’Union ou avec les États membres, à condition que le pays tiers concerné ou les organisations internationales concernées fournissent des garanties adéquates en ce qui concerne la protection des libertés et droits fondamentaux des personnes. Le cas échéant, cela peut couvrir les activités des entités chargées par les pays tiers d’exécuter des tâches spécifiques à l’appui de cette coopération policière et judiciaire. De tels cadres de coopération ou accords ont été conclus bilatéralement entre des États membres et des pays tiers ou entre l’Union européenne, Europol et d’autres agences de l’Union, des pays tiers et des organisations internationales. Les autorités compétentes pour la surveillance des autorités répressives et judiciaires au titre du présent règlement devraient évaluer si ces cadres de coopération ou accords internationaux comportent des garanties adéquates en ce qui concerne la protection des libertés et droits fondamentaux des personnes. Les autorités nationales bénéficiaires et les institutions, organes et organismes de l’Union qui utilisent ces sorties dans l’Union demeurent responsables de veiller à ce que leur utilisation soit conforme au droit de l’Union. Lors de la révision de ces accords internationaux ou de la conclusion de nouveaux accords à l’avenir, les parties contractantes devraient tout mettre en œuvre pour aligner ces accords sur les exigences du présent règlement.