Bod odůvodnění 19
Čeština
Pro účely tohoto nařízení by se pod pojmem „veřejně přístupný prostor“ měl rozumět jakýkoli fyzický prostor, který je přístupný neurčenému počtu fyzických osob, bez ohledu na to, zda je daný prostor v soukromém, nebo veřejném vlastnictví, bez ohledu na činnost, pro kterou může být prostor využíván, jako je obchodní činnost, například obchody, restaurace, kavárny; služby, například banky, profesní činnosti, pohostinství; sport, například plavecké bazény, tělocvičny, stadiony; doprava, například zastávky autobusu a metra a železniční nádraží, letiště, dopravní prostředky; zábava, například kina, divadla, muzea, koncertní a konferenční haly nebo volný čas či jiné, například veřejné komunikace a náměstí, parky, lesy, hřiště. Prostor by měl být klasifikován jako veřejně přístupný i v případě, že přístup podléhá bez ohledu na potenciální kapacitu nebo bezpečnostní omezení určitým předem stanoveným podmínkám, které mohou být splněny neurčeným počtem osob, jako je nákup jízdenky nebo přepravního dokladu, předchozí registrace nebo dosažení určitého věku. Prostor by naopak neměl být považován za veřejně přístupný, pokud je přístup omezen na konkrétní a vymezené fyzické osoby buď prostřednictvím práva Unie, nebo vnitrostátního práva přímo souvisejícího s veřejnou ochranou a bezpečností, nebo prostřednictvím jasného projevu vůle osobou, která má v daném prostoru příslušnou pravomoc. Samotná faktická možnost přístupu (jako jsou odemčené dveře nebo otevřená brána v plotu) neznamená, že prostor je veřejně přístupný, existují-li indikace nebo okolnosti naznačující opak, jako jsou značky zakazující nebo omezující přístup. Prostory společností a továren, jakož i kanceláře a pracoviště, do nichž mají mít přístup pouze příslušní zaměstnanci a poskytovatelé služeb, jsou prostory, které nejsou veřejně přístupné. Veřejně přístupné prostory by neměly zahrnovat věznice ani stanoviště hraniční kontroly. Některé další prostory mohou zahrnovat jak veřejně nepřístupné, tak veřejně přístupné prostory, jako je hala soukromé obytné budovy, která je nezbytná pro přístup do lékařské ordinace, anebo letiště. Tento pojem nezahrnuje ani on-line prostory, protože se nejedná o prostory fyzické. To, zda je daný prostor přístupný veřejnosti, by však mělo být určováno případ od případu s ohledem na zvláštnosti dané konkrétní situace.
Español
A los efectos del presente Reglamento, debe entenderse que el concepto de «espacio de acceso público» se refiere a cualquier espacio físico al que pueda acceder un número indeterminado de personas físicas y con independencia de si es de propiedad privada o pública y de la actividad para la que pueda utilizarse el espacio, ya sean actividades comerciales, por ejemplo, tiendas, restaurantes, cafeterías; de prestación de servicios, por ejemplo, bancos, actividades profesionales, hostelería; deportivas, por ejemplo, piscinas, gimnasios, estadios; de transporte, por ejemplo, estaciones de autobús, metro y ferrocarril, aeropuertos, medios de transporte; de entretenimiento, por ejemplo, cines, teatros, museos, salas de conciertos, salas de conferencias; de ocio o de otro tipo, por ejemplo, vías y plazas públicas, parques, bosques, parques infantiles. Asimismo, debe considerarse que un espacio es de acceso público si, con independencia de posibles restricciones de capacidad o de seguridad, el acceso está sujeto a determinadas condiciones previamente definidas que puede satisfacer un número indeterminado de personas, como la adquisición de una entrada o un título de transporte, el registro previo o tener una determinada edad. Por el contrario, un espacio no debe considerarse de acceso público si únicamente pueden acceder a él determinadas personas físicas definidas, ya sea en virtud del Derecho de la Unión o del Derecho nacional directamente relacionado con la seguridad pública o en virtud de una clara manifestación de voluntad de la persona que ejerza la autoridad pertinente sobre dicho espacio. La posibilidad real de acceso, como una puerta no cerrada con llave o una verja abierta, no implica por sí sola que el espacio sea de acceso público si hay indicios o circunstancias que sugieran lo contrario, como señales que prohíban o restrinjan el acceso. Los locales de empresas y fábricas, así como las oficinas y lugares de trabajo a los que solo se pretende que accedan los empleados y proveedores de servicios pertinentes, no son espacios de acceso público. No deben incluirse en los espacios de acceso público las prisiones ni las zonas en que se realizan inspecciones fronterizas. Algunos espacios pueden incluir tanto zonas de acceso público como zonas que no son de acceso público, como los aeropuertos o el vestíbulo de un edificio residencial privado por el que se accede a una consulta médica. Los espacios en línea no son lugares de acceso público, ya que no son espacios físicos. No obstante, se debe determinar caso por caso si un espacio es de acceso público o no teniendo en cuenta las particularidades de la situación concreta.