Povinnosti poskytovatelů určitých systémů AI a subjektů, jež tyto systémy zavádějí, pokud jde o transparentnost

1. Účel a kontext

Článek 50 je jediným ustanovením kapitoly IV AI aktu, která je věnována povinnostem transparentnosti. Zavádí samostatnou, méně zatěžující regulační vrstvu, která se uplatní bez ohledu na to, zda je systém AI vysoce rizikový. Recitál 132 vysvětluje důvod: „Určité systémy AI určené k interakci s fyzickými osobami nebo ke generování obsahu mohou představovat specifická rizika vydávání se za jinou osobu nebo podvodu bez ohledu na to, zda je lze, či nelze označit za vysoce rizikové.“¹ Odpověď je cílená – nikoli zákazy či posouzení shody, ale informování o tom, že jde o systém AI, resp. že obsah byl uměle vytvořen nebo s ním bylo manipulováno. Transparentnost je totiž jednou ze sedmi nezávazných etických zásad, z nichž nařízení vychází (pokyny skupiny AI HLEG z roku 2019), vedle lidského faktoru a dohledu, technické spolehlivosti a bezpečnosti, ochrany soukromí a správy dat, rozmanitosti, nediskriminace a spravedlnosti, dobrých sociálních a environmentálních podmínek a odpovědnosti.²

Ustanovení dopadá na čtyři odlišné situace a povinný subjekt se mezi nimi liší: poskytovatelé nesou povinnosti podle odstavců 1 a 2; zavádějící subjekty nesou povinnosti podle odstavců 3 a 4. Pokyny Komise k článku 50 (dále jen „Pokyny“) – jejichž obsah Komise schválila 20. července 2026 sdělením C(2026) 5054 final, přičemž formální přijetí má následovat po dokončení všech jazykových verzí, což se do poloviny září 2026 nestalo – potvrzují, že se tyto povinnosti vztahují na jakýkoli systém AI použitý v dotčených situacích, nikoli pouze na vysoce rizikové nebo obecné systémy AI, a že se mohou u téhož výstupu kumulovat: vytváří-li systém AI obrazový obsah v rámci přímé interakce s fyzickou osobou, nese jeho poskytovatel povinnosti podle odst. 1 i odst. 2, a je-li týž systém AI schopen vytvářet i obrazový obsah představující „deep fake“ nebo text zveřejňovaný k záležitostem veřejného zájmu, přistupuje na straně zavádějícího subjektu i odst. 4.³ Společný účel čtyř povinností popisují Pokyny jako snahu „snížit rizika vydávání se za jinou osobu, klamání, dezinformací, manipulace ve velkém měřítku a podvodů“ (v EN znění „to reduce the risks of impersonation, deception, misinformation, manipulation at scale, and fraud“).³

Východisko je empirické. Recitál 133 uvádí, že syntetický obsah „je pro člověka stále obtížnější odlišit od autentického obsahu vytvořeného člověkem“, což zvyšuje „nová rizika zavádějících informací a manipulace ve velkém měřítku, podvodů, vydávání se za jinou osobu a klamání spotřebitelů“.⁴ Recenzovaná literatura toto východisko potvrzuje u obou větví ustanovení. U vytvořeného obsahu: systematický přehled a metaanalýza 56 studií z roku 2024 (86 155 účastníků) zjistila úspěšnost lidské detekce deepfakes 55,5 %, tedy nikoli významně nad úrovní náhody (Diel et al., 2024), a další práce ukazují, že lidé deepfakes nepoznají a zároveň svou vlastní schopnost přeceňují (Köbis et al., 2021).⁵ Obdobně u interakce zjistilo šest experimentů se 4 600 účastníky, že lidé nedokázali rozpoznat sebeprezentace vytvořené jazykovými modely v profesním, ubytovacím a seznamovacím kontextu a že intuitivní vodítka, na něž se přitom spoléhají, jsou systematicky chybná; lze jich dokonce využít tak, aby strojový text působil lidštěji než text psaný člověkem (Jakesch et al., 2022).⁶ U rozpoznávání emocí pak recitál 44 zaznamenává „vážné obavy ohledně vědeckého základu“ těchto systémů a mezi jejich hlavní nedostatky řadí „omezená spolehlivost, nedostatečná specifičnost a omezená možnost zobecňování“⁷ – což pomáhá vysvětlit, proč čl. 50 odst. 3 ukládá povinnost informovat, a nikoli se spoléhat na výstupy systému.

Povinnosti podle článku 50 se použijí ode dne 2. srpna 2026 (článek 113). Šest dní před tímto datem, 27. července 2026, vstoupilo v platnost novelizující nařízení (EU) 2026/1744 (Digital Omnibus k AI, Úř. věst. L 2026/1744 z 24. července 2026); obsah čtyř povinností nemění, přepracovává však čl. 50 odst. 7 a doplňuje přechodné pravidlo k povinnosti označování dle čl. 50 odst. 2 – viz sekce 3 a 7.⁸

2. Výklad pojmů

Článek 50 stojí na malé množině pojmů definovaných v článku 3; hranice každé definice určují dosah povinností.

• Systém AI (čl. 3 bod 1): „strojový systém navržený tak, aby po zavedení fungoval s různými úrovněmi autonomie a který po zavedení může vykazovat adaptabilitu a který za explicitními nebo implicitními účely z obdržených vstupů odvozuje, jak generovat výstupy, jako jsou predikce, obsah, doporučení nebo rozhodnutí, které mohou ovlivnit fyzická nebo virtuální prostředí“.⁹ Definice je vstupní branou do celého nařízení; deterministický software, který výstupy „neodvozuje“, stojí mimo ni.

• Poskytovatel vs. zavádějící subjekt (čl. 3 body 3 a 4): poskytovatelem je fyzická nebo právnická osoba, veřejný orgán, agentura či jiný subjekt, „které vyvíjejí systém AI či obecný model AI nebo nechávají vyvíjet systém AI či obecný model AI a uvádějí je na trh nebo které uvádějí systém AI do provozu pod svým vlastním jménem, názvem nebo ochrannou známkou, ať už za úplatu, nebo zdarma“.⁹ Zavádějícím subjektem je obdobně osoba, orgán, agentura či subjekt, „které v rámci své pravomoci využívají systém AI, s výjimkou případů, kdy je systém AI využíván při osobní neprofesionální činnosti“. ⁹ Pro článek 50 jsou na definici poskytovatele podstatné dva momenty: rozhodným okamžikem je uvedení na trh / do provozu pod vlastním jménem, názvem nebo ochrannou známkou; a uplatní se ať už za úplatu, nebo zdarma (bezplatné a otevřené nabídky nejsou vyňaty). Oba pojmy spadají pod širší kategorii provozovatele (čl. 3 bod 8), jež zahrnuje i výrobce produktu, zplnomocněné zástupce, dovozce a distributory. Rozdělení je podstatné: povinnost označování (odst. 2) leží na tom, kdo generativní systém AI vyvíjí a uvádí na trh nebo do provozu pod svým jménem, názvem nebo ochrannou známkou; povinnosti zveřejnění u deepfakes a u textu zveřejněného za účelem informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu (odst. 4) leží na tom, kdo systém AI skutečně používá k vytvoření takového obsahu. Osobní neprofesionální činnost stojí mimo odst. 3 a 4 ze dvou důvodů: definice v čl. 3 bodu 4 z pojmu zavádějícího subjektu vylučuje případy, „kdy je systém AI využíván při osobní neprofesionální činnosti“, a čl. 2 odst. 10 navíc stanoví, že se nařízení „nevztahuje na povinnosti zavádějících subjektů, které jsou fyzickými osobami a používají systémy AI v rámci čistě osobní neprofesionální činnosti“ – o toto ustanovení se opírají i Pokyny. Jednotlivec, který deepfake nástroj použije soukromě, mimo jakýkoli profesní či obchodní kontext, tedy povinnost zveřejnění podle článku 50 nemá (může se však uplatnit národní trestní právo – viz sekce 6).^9,10 Otázky a odpovědi Komise doprovázející Pokyny kladou hranici na pravidelnost a hospodářský účel: fyzická osoba, která deepfakes vytváří a šíří na sociálních sítích ve své osobní roli, stojí mimo nařízení, avšak činnost, z níž má pravidelný ekonomický prospěch nebo která je jinak součástí podnikatelské, obchodní, profesní či nezávislé výdělečné činnosti, je profesní a činí z ní zavádějící subjekt; a je-li zavádějícím subjektem právnická osoba, nejsou její zaměstnanci jednající podle jejích pokynů a pod její kontrolou – digitální animátoři, weboví designéři, tvůrci obsahu, novináři – samostatnými zavádějícími subjekty systému.¹¹ Tato výjimka se však nepřenáší na poskytovatele: Pokyny výslovně uvádějí, že povinnost označování dle odst. 2 není soukromou povahou koncového užití dotčena, takže systém AI použitý k vytvoření „deep fake“ na vánoční přání musí svůj výstup přesto označit.³ Další tři hranice, které Pokyny vymezují, mají praktický význam. Zaprvé, týž subjekt může být současně poskytovatelem i zavádějícím subjektem – typicky vyvíjí-li systém AI vlastními silami a zároveň jej používá. Zadruhé, ti, kdo cizí obsah vytvořený AI pouze šíří, aniž mají vliv na jeho vytvoření – hostingové služby, online platformy, vysílatelé –, zavádějícími subjekty pro účely odst. 4 nejsou, byť jsou vybízeni, aby obdržené označení zachovali; ani samotné označení obsahu či použití již označeného obsahu z nikoho zavádějící subjekt nedělá. Zatřetí, povinnosti dosahují i na subjekty ze třetích zemí: poskytovatelé jsou kryti tam, kde se výstup používá v Unii – samotné nahodilé, nepředvídatelné či neoprávněné navazující užití k tomu ovšem nestačí (v EN znění Pokynů „incidental, unforeseeable or unauthorised downstream use should not alone trigger the application“) –, kdežto zavádějící subjekt ze třetí země jen tehdy, sám-li zamýšlí šíření nebo použití výstupu v Unii, nikoli tam, kde se obsah k publiku v Unii dostane nepředvídatelnými kanály mimo jeho kontrolu.³

• Deep fake (čl. 3 bod 60): „obrazový, zvukový nebo video obsah vytvořený nebo manipulovaný umělou inteligencí, který se podobá existujícím osobám, objektům, místům subjektům či událostem a který by se dané osobě mohl nepravdivě jevit jako autentický nebo pravdivý“.⁹ Hraniční prvek je, že by se obsah dané osobě „mohl nepravdivě jevit jako autentický nebo pravdivý“ (jde o potenciál, nikoli jistotu): zcela fantaskní obsah je mimo definici, kdežto realistická manipulace s reálnou osobou je jednoznačně uvnitř. Pokyny definici rozkládají na čtyři kumulativní podmínky, jež musí být splněny všechny: (i) obsah vykazuje rozpoznatelnou podobnost; (ii) s něčím, co existuje; (iii) a co spadá do některé z vyjmenovaných tříd – osoby, objekty, místa, entity či události; a (iv) obsah by se dané osobě nepravdivě jevil jako autentický nebo pravdivý. K tomu doplňují dvě upřesnění důležitá pro hraniční případy: posouzení nepravdivého zdání je objektivní a nezávisí na úmyslu klamat, a fotorealismus pravděpodobnost naplnění definice zvyšuje, sám o sobě však nerozhoduje. Zjevně nerealistický obsah (draci, lidé létající bez pomůcek) zůstává mimo.³ Text přitom součástí definice „deep fake“ není; text vytvořený umělou inteligencí řeší samostatně druhá část čl. 50 odst. 4.

• Systém rozpoznávání emocí (čl. 3 bod 39) a systém biometrické kategorizace (čl. 3 bod 40): tedy systém AI „pro účely zjišťování nebo odvozování emocí nebo záměrů fyzických osob na základě jejich biometrických údajů“, resp. „pro účely zařazení fyzických osob do určitých kategorií na základě jejich biometrických údajů, pokud není doplňkem k jiné komerční službě a není nezbytně nutný z objektivních technických důvodů“.⁹ Oba stojí na biometrických údajích (čl. 3 bod 34). Výjimka pro doplněk k jiné komerční službě, který je nezbytně nutný z objektivních technických důvodů, ponechává v bodě 40 mimo režim kategorizace např. detekci obličeje sloužící jen k zaostření kamery. Důležitý je vztah k článku 5: rozpoznávání emocí na pracovišti a ve vzdělávání a některá citlivá biometrická kategorizace jsou zcela zakázány; čl. 50 odst. 3 upravuje pouze dovolené zbytkové případy, u nichž požaduje informování, nikoli zákaz.

• Obecný model AI vs. obecný systém AI – nejde o synonyma a nesmí se zaměňovat. Obecný model AI (čl. 3 bod 63) je model AI, který „vykazuje významnou obecnost“ a lze jej integrovat do navazujících systémů; obecný systém AI (čl. 3 bod 66) je systém AI „založený na obecném modelu AI“, schopný sloužit různým účelům.⁹ Čistě ilustrativně, bez právní kvalifikace konkrétního produktu: jazykový model jako Opus 5 je model, kdežto aplikace Claude, která takový model zpřístupňuje uživatelům, je systém. Čl. 50 odst. 2 výslovně dopadá na systémy AI „včetně obecných systémů AI“¹² – je tedy povinností pro systémy, nikoli pro modely. Samostatné povinnosti transparentnosti a dokumentace pro obecné modely AI jsou v článcích 53–55 (kapitola V), nikoli zde. Recitál 133 doplňuje praktický most: techniky označování „lze uplatňovat na úrovni systému AI nebo na úrovni modelu AI, včetně obecných modelů AI, které generují obsah, čímž se usnadní plnění této povinnosti navazujícímu poskytovateli systému AI“.⁴

3. Rozbor po odstavcích

Čl. 50 odst. 1 – Informování o interakci se systémem AI (povinnost poskytovatele). Poskytovatelé zajistí, aby systémy AI „určené k přímé interakci s fyzickými osobami“ byly „navrhovány a vyvíjeny“ tak, že dotčené osoby budou „vyrozuměny o tom, že komunikují se systémem AI, není-li tato skutečnost zřejmá z pohledu fyzické osoby, která je přiměřeně informovaná, pozorná a obezřetná, při zohlednění okolností a kontextu použití“. ¹² Typickým případem je zákaznický chatbot. Výhrada „zřejmosti“ je formulována jako objektivní měřítko – posuzuje se z pohledu osoby, „která je přiměřeně informovaná, pozorná a obezřetná“ za daných okolností, nikoli podle subjektivního dojmu konkrétního uživatele – a recitál 132 ukládá zohlednit vlastnosti zranitelných skupin (věk, zdravotní postižení) tam, kde je systém AI pro komunikaci s nimi určen. ¹

Pokyny rozkládají spouštěč na čtyři kumulativní prvky: (i) systém AI; (ii) zamýšlená interakce; (iii) která je přímá; (iv) s fyzickou osobou. S jejich pomocí staví mimo tento odstavec tři obvyklé případy. Pasivní sběr údajů je mimo, protože k interakci s osobou vůbec nedochází: systém biometrické kontroly přístupu načte obličej a otevře dveře, žádnou výměnu s dotčenou osobou ale nevede. Jednorázový sběr zpětné vazby je mimo, protože nejde o výměnu s osobou: Pokyny uvádějí spamové filtry jako příklad systémů, které jen jednorázově sbírají zpětnou vazbu, a proto se nepovažují za systémy interagující s fyzickými osobami. A interakce zprostředkovaná člověkem je mimo, protože není přímá: konzultuje-li pracovník zákaznické podpory asistenta AI a odpoví pak vlastními slovy, výstup AI se k zákazníkovi nedostane. Pokyny berou v potaz i AI agenty, kteří pod tento odstavec spadají: musí zveřejnit jak svou umělou povahu, tak osobu, na jejíž účet jednají, a nemůže-li poskytovatel předem určit, zda bude agent jednat přímo s fyzickou osobou, má být navržen tak, aby se odhalil ve všech situacích, kde je to rozumně pravděpodobné. Forma informování je otevřená – textová, zvuková, vizuální či jejich kombinace –, Pokyny však vypočítávají, co povinnost samo o sobě nesplní: skrytí informace v obchodních podmínkách nebo za odkazem, spoléhání na strojově čitelná označení, která uživatel nevnímá, nejednoznačné odkazy na „asistenta“, zobecněná tvrzení typu „Services on this website use AI“ (služby na tomto webu využívají AI) a čistě technické popisy typu „this system uses LLMs“ (tento systém využívá velké jazykové modely). V souladu se svou povahou výjimky se má zřejmost vykládat restriktivně, ve dvou krocích: určit cílové či rozumně předvídatelné publikum a poté se ptát, co by pochopil jeho průměrný člen. Jako případy, kdy je interakce zřejmá, Pokyny uvádějí asistenty AI pro programování určené výhradně profesionálům, interní nástroje AI používané proškolenými zaměstnanci a nehráčské postavy v hře pro jednoho hráče; jako případy, kdy zřejmá není, robotického společenského mazlíčka napodobujícího zvíře, realistické avatary v imerzivním prostředí virtuální či rozšířené reality a chatboty zákaznické podpory, jejichž výstup může působit jako lidský.³

Výjimka pro vymáhání práva je úzká a podmíněná. Vyjímá z povinnosti systémy AI, „které jsou ze zákona oprávněny odhalovat trestné činy, předcházet jim, vyšetřovat je nebo stíhat“, avšak jen „s výhradou příslušných záruk týkajících se práv a svobod třetích stran“ a – což je klíčové – neuplatní se tam, kde „jsou tyto systémy k dispozici veřejnosti za účelem hlášení trestných činů“.¹² Výjimka tak kryje např. skrytý vyšetřovací nástroj používaný na základě zákonného oprávnění se zárukami pro třetí strany; nekryje chatbot pro veřejné hlášení trestné činnosti, kde se systémem AI komunikuje běžná veřejnost a důvod transparentnosti trvá.

Čl. 50 odst. 2 – Strojově čitelné označování syntetického obsahu (povinnost poskytovatele). Poskytovatelé systémů AI – „včetně obecných systémů AI“ – vytvářejících „syntetický zvukový, obrazový, video nebo textový obsah“ zajistí, „aby výstupy systému AI byly označeny ve strojově čitelném formátu a zjistitelné jako uměle vytvořené nebo manipulované“.¹² Povinnost je omezena proveditelností: řešení musí být „účinná, interoperabilní, robustní a spolehlivá, pokud je to technicky proveditelné, s přihlédnutím ke zvláštnostem a omezením různých druhů obsahu, nákladům na provádění a obecně uznávanému nejmodernějšímu stavu technologií, tak jak mohou být zachyceny v příslušných technických normách“.¹² Recitál 133 uvádí příklady technik – „vodoznaky, identifikace metadat, kryptografické metody prokazování původu a pravosti obsahu, metody vedení protokolů, otisky prstů nebo případně jiné techniky“.⁴ Kodex správné praxe pro transparentnost obsahu vytvořeného AI, finalizovaný 10. června 2026, je unijním nástrojem plnění této povinnosti (viz sekce 5); žádnou konkrétní techniku nepředepisuje a drží se zákonného měřítka proveditelnosti.¹³ Jeho návrhové verze pracovaly s vícevrstvým přístupem kombinujícím zabezpečená metadata (např. C2PA Content Credentials) s neviditelnými vodoznaky (např. SynthID) – kombinace reaguje na to, že žádná harmonizovaná norma EU pro označování dle čl. 50 odst. 2 dosud neplatí a že metadata lze odstranit rekompresí či novým nahráním.¹⁴ Zákonná výhrada („pokud je to technicky proveditelné“) odpovídá technické realitě, že vodoznakování není „všelékem“ a lze je obejít.¹⁵

Platí dvě výjimky: povinnost se neuplatní „v rozsahu, v jakém systémy AI plní asistenční funkci pro standardní editaci nebo podstatně nemění vstupní údaje poskytnuté zavádějícím subjektem nebo jejich sémantiku“, ani tam, kde je to „zákonem povoleno k odhalování, prevenci, vyšetřování nebo stíhání trestných činů“.¹² První výjimka ponechává mimo povinnost běžné nástroje (korektory, převod formátů, drobné barevné či ořezové úpravy); rozhoduje, zda systém AI podstatně mění vstup nebo jeho sémantiku.

Pokyny doplňují čtyři prakticky významné body. Zaprvé, povinnost má dvě kumulativní složky – strojově čitelné označení a dostupnost detekce –, takže poskytovatel, který výstupy označí, aniž je učiní zjistitelnými, povinnost nesplnil. Zadruhé, po technické stránce mají poskytovatelé upřednostnit veřejně dostupné průmyslové standardy interoperabilní mezi poskytovateli, přičemž vlastní či sdílená řešení jsou jen přechodným řešením, než vzniknou harmonizované normy; čtyři zákonné vlastnosti (účinné, interoperabilní, robustní, spolehlivé) se posuzují vůči stavu techniky a technické proveditelnosti a lze zohlednit náklady na provedení. Zatřetí, třídy obsahu se vykládají široce: 3D obsah a prostředí virtuální a rozšířené reality se posuzují jako „video“ a digitální dvojčata spadají do rozsahu čl. 50 odst. 2 tehdy, jsou-li vytvořena umělou inteligencí nebo s nimi bylo manipulováno a mají-li podobu zvuku, obrazu, videa nebo textu – jejich modalita se tedy určuje případ od případu, nikoli automaticky jako video. Mimo odstavec naopak stojí krátké funkční sekvence (alternativní texty, popisky rozhraní), zdrojový kód a strukturované strojové formáty i čistě strojová komunikace – stejně jako mezikroky AI agenta, které se nikdy neprojeví jako vnímatelný obsah. Začtvrté, Pokyny vymezují úzké situace, v nichž se nárok na označení zmírňuje, a nezmírňuje se ve všech stejně. U technicky uzavřených produktů, jejichž výstup nemůže opustit prostředí produktu – uváděným příkladem je navigace ve vozidle –, připouštějí méně robustní řešení značení, například metadata, nikoli jeho vynechání. Úplné upuštění od označení připouštějí ve dvou dalších, odlišných případech: u průmyslových a B2B aplikací splňujících kumulativní podmínky (čistě technický výstup, omezený předem daný okruh profesionálů, nemožnost sdílení mimo podnik) a u efemérního obsahu v reálném čase ve hrách či virtuální realitě, který se neukládá, je-li značení technicky neproveditelné a zároveň jsou-li uživatelé informováni jinak, například upozorněním v rámci samotného prostředí.³ Dodržování kodexu správné praxe posouzeného jako přiměřený dle čl. 50 odst. 7 se přitom považuje za cestu k prokázání souladu – a kodex takto posouzen byl, Komisí 8. července 2026 a Evropskou radou pro umělou inteligenci 9. července 2026 (viz sekce 5).^3,13,16

Poskytovatelé generativních systémů AI, které jsou už na trhu, těží z přechodného pravidla vloženého Digital Omnibem: podle nového čl. 111 odst. 4 „poskytovatelé systémů AI, včetně obecných systémů AI, které vytvářejí syntetický zvukový, obrazový, video nebo textový obsah a které byly uvedeny na trh před 2. srpnem 2026, přijmou nezbytná opatření, aby splnili požadavky čl. 50 odst. 2 do 2. prosince 2026“. Lhůta tedy končí 2. prosince 2026. Pokyny dodávají, že obsah vytvořený před 2. srpnem 2026 se zpětně neoznačuje, ledaže je zveřejněn až po tomto datu.^8,3

Čl. 50 odst. 3 – Informování zavádějícím subjektem u systémů rozpoznávání emocí / biometrické kategorizace. Zavádějící subjekty „informují o provozu systému fyzické osoby, které jsou mu vystaveny,“ a zpracovávají osobní údaje v souladu s GDPR, EUDPR a směrnicí o ochraně údajů v trestních věcech „podle potřeby“. ¹² Povinnost je čistě informační; neopravňuje samo zpracování, které stále potřebuje vlastní právní základ podle práva na ochranu osobních údajů. Výjimka pro vymáhání práva je opět podmíněná: kryje systémy, „kterým zákon umožňuje odhalovat trestné činy, předcházet jim nebo je vyšetřovat“, avšak jen „s výhradou příslušných záruk týkajících se práv a svobod třetích stran a v souladu s právem Unie“. ¹² Dvě hranice je třeba mít na paměti: zaprvé, tento odstavec upravuje jen dovolené použití – rozpoznávání emocí na pracovišti a ve vzdělávání a některou biometrickou kategorizaci zakazuje článek 5 a k článku 50 vůbec nedospějí; zadruhé, informační povinnost nenahrazuje žádný zákaz ani požadavek souhlasu podle práva na ochranu osobních údajů.

Pokyny zpřesňují tři další body. Každý systém rozpoznávání emocí, který není zakázán podle čl. 5 odst. 1 písm. f), je vysoce rizikový, takže povinnost dle odst. 3 působí kumulativně s požadavky kapitoly III, nikoli místo nich; naproti tomu odst. 3 dopadá na jakýkoli systém biometrické kategorizace bez ohledu na to, zda je vysoce rizikový. Obsah povinnosti je úzký: zavádějící subjekt musí vystavené osoby informovat o tom, že systém AI funguje, nikoli proč nebo na jaké logice – důvody může vyžadovat právo na ochranu osobních údajů, tento odstavec však nikoli – a mezi adresáty patří i děti. Výjimku pro vymáhání práva čtou Pokyny u tohoto odstavce méně přísně než u odstavců 1, 2 a 4: kdežto ostatní výjimky „vyžadují výslovný zákon opravňující k netransparentnímu použití systémů AI“, u odstavce 3 postačí, je-li takové použití „dovoleno podle právních pravidel upravujících pravomoci orgánů činných v trestním řízení“ užívat tyto systémy bez informování dotčených osob. Záruky týkající se práv a svobod třetích stran a požadavek souladu s právem Unie platí dál.³

Čl. 50 odst. 4 – Zveřejnění deepfakes a textu ve veřejném zájmu (povinnost zavádějícího subjektu). Tento odstavec má dvě části. U deepfakes – obrazového, zvukového či video obsahu – musí zavádějící subjekty „zveřejnit, že obsah byl uměle vytvořen nebo s ním bylo manipulováno“.¹² Tato povinnost „se nevztahuje na případy, kdy je použití povoleno zákonem k odhalování trestných činů, předcházení jim, jejich vyšetřování nebo jejich stíhání“.¹² Recitál 134 to zakotvuje ve svobodě projevu a svobodě umění: je-li obsah součástí „zjevně uměleckého, tvůrčího, satirického, fiktivního či obdobného díla nebo programu“, je povinnost „omezena na zveřejnění existence takového vytvořeného nebo zmanipulovaného obsahu vhodným způsobem, který nebrání zobrazení díla nebo požitku z něj“.^{12 17} Povinnost zveřejnění se u takových děl neruší; zužuje se pouze způsob, jakým se plní. U satirického deepfake videa je tedy stále nutné připojit oznámení, že obsah je uměle vytvořený, avšak toto oznámení může mít podobu, která dílo nezkazí – trvalý rušivý překryv se například nevyžaduje. Pokyny čtou zmírněný režim úzce, berou vážně slovo „zjevně“ a zdůrazňují, že opřít se o něj nezbavuje zavádějící subjekt povinnosti zajistit, aby „práva a svobody třetích stran (včetně například jejich práva na ochranu osobních údajů či práv duševního vlastnictví) byly náležitě chráněny a respektovány“ (v EN znění „the rights and freedoms of third parties (including e.g. their right to the protection of personal data or intellectual property rights) are adequately safeguarded and respected“); zmírněný režim „nemůže být ospravedlněním pro nerespektování základních práv jednotlivců či nositelů práv podle unijního práva duševního vlastnictví nebo unijního práva ochrany osobních údajů“. Samostatně – a pro deepfakes obecně, nikoli jen pro zmírněný režim – pak připomínají, že zavádějící subjekty musí dodržet unijní právo duševního vlastnictví, obsahuje-li deepfake chráněný předmět ochrany, a jsou-li zobrazeny existující osoby, i „příslušné právní režimy chránící osobnostní práva k podobě či hlasu“. Publikum přitom pro tento odstavec určují jinak než u odst. 1: rozhodné je skutečné, rozumně předvídatelné publikum obsahu včetně zranitelných skupin v něm, nikoli hypotetická průměrná osoba.³

Druhá část se týká textu vytvořeného nebo zmanipulovaného umělou inteligencí, „jenž je zveřejněn za účelem informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu“. I zde je třeba zveřejnit umělý původ, povinnost však odpadá tam, kde „byl obsah vytvořený umělou inteligencí podroben procesu přezkumu člověkem nebo redakční kontroly a pokud za zveřejnění obsahu nese redakční odpovědnost fyzická nebo právnická osoba“.¹² Jde o výjimku redakční odpovědnosti: redakce, která text vytvořený AI podrobí lidské redakční kontrole a za jejíž zveřejnění odpovídá konkrétní osoba, nemusí text označovat jako vytvořený s pomocí AI. I druhá část podléhá téže výjimce pro vymáhání práva.¹² Pokyny rozkládají druhou část na tři prvky: text musí být zveřejněn, tedy přístupný neurčitému okruhu čtenářů; zveřejněn za účelem informování veřejnosti; a týkat se záležitosti veřejného zájmu – kategorie, kterou ilustrují politikou, veřejnou správou, spravedlností, veřejným zdravím, bezpečností, životním prostředím a hospodářským, vědeckým či kulturním vývojem. Samotná výjimka má dva kumulativní prvky: skutečnou věcnou lidskou revizi či redakční kontrolu, kterou pravopisná korektura nenahradí, a fyzickou nebo právnickou osobu nesoucí redakční odpovědnost, jejíž totožnost a kontaktní údaje jsou veřejně dohledatelné – pojem, který Pokyny navazují na čl. 2 bod 8 nařízení (EU) 2024/1083 (evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků).³ Otázky a odpovědi Komise oba prvky převádějí do provozní podoby: lidský přezkum je záměrné posouzení podstaty obsahu jednou či více fyzickými osobami s příslušnými znalostmi a odborným úsudkem v dané věci; redakční kontrola je kontrola, kterou v praxi vykonává odpovědný redakční subjekt, například šéfredaktor, s pravomocí podstatu textu z věcných důvodů schválit, změnit nebo odmítnout, včetně ověřování faktů; a povrchní, čistě formální či procedurální kontroly, jako je kontrola pravopisu nebo gramatiky, nejsou ani jedním z toho.¹¹

Čl. 50 odst. 5 – Způsob a načasování. Informace podle odstavců 1 až 4 se poskytují „jasným a rozlišitelným způsobem nejpozději v době první interakce nebo expozice“ a musí být v souladu s použitelnými požadavky na přístupnost.¹² Jde o průřezové měřítko kvality: skryté nebo opožděné informování povinnost nesplní. Odkaz na první interakci či expozici čtou Pokyny ve vztahu ke každé osobě: každá další fyzická osoba, která se s týmž výstupem setká, má svou vlastní první expozici, takže u obsahu, který zůstává přístupný – například u „deep fake“ kolujícího na sociální síti –, musí informace putovat s ním, a nestačí ji učinit jednou při zveřejnění. Požadavek přístupnosti Pokyny vážou na směrnice (EU) 2016/2102 a (EU) 2019/882.³

Čl. 50 odst. 6 – Vztah k jiným povinnostem. Odstavci 1 až 4 „nejsou dotčeny požadavky a povinnosti stanovené v kapitole III“ (režim vysoce rizikových systémů) a nejsou jimi dotčeny „další povinnosti týkající se transparentnosti stanovené v unijním nebo vnitrostátním právu“.¹² Článek 50 je tedy aditivní: vysoce rizikový systém AI, který zároveň komunikuje s lidmi nebo generuje obsah, musí splnit jak kapitolu III, tak článek 50.

Čl. 50 odst. 7 – Kodexy správné praxe. Jde o jediný odstavec článku 50, jehož znění se už změnilo. V původní podobě stanovil, že Úřad pro AI „podporuje a usnadňuje vypracování kodexů správné praxe na úrovni Unie“ s cílem usnadnit účinné provádění povinností týkajících se odhalování a označování uměle vytvořeného nebo manipulovaného obsahu, a Komisi umožňoval schválit je prováděcím aktem podle čl. 56 odst. 6 nebo – považovala-li kodex za nepřiměřený – stanovit společná pravidla prováděcím aktem v přezkumném postupu podle čl. 98 odst. 2.¹² Nařízení (EU) 2026/1744 tento odstavec svým čl. 1 bodem 20 s účinností od 27. července 2026 – tedy dřív, než se článek 50 vůbec začal používat – nahradilo, takže znění rozhodné od 2. srpna 2026 zní: „Komise podporuje a usnadňuje vypracování kodexů správné praxe na úrovni Unie s cílem usnadnit účinné provádění povinností týkajících se odhalování, značení a označování uměle vytvořeného nebo manipulovaného obsahu. Komise s maximálním zřetelem ke stanovisku rady v souladu s postupem podle čl. 56 odst. 6 posoudí, zda je dodržování těchto kodexů správné praxe dostatečné pro zajištění souladu s povinnostmi stanovenými v odstavcích 2 a 4 tohoto článku. Pokud se Komise domnívá, že kodex správné praxe není přiměřený, může přijmout prováděcí akt, kterým se stanoví společná pravidla pro plnění těchto povinností v souladu s přezkumným postupem stanoveným v čl. 98 odst. 2.“ „Radou“ se přitom rozumí Evropská rada pro umělou inteligenci (článek 65). Poslední věta beze změny přebírá záložní pravomoc z původního znění odstavce.⁸

Novela mění tři věci a důvod té zásadní uvádí přímo. Zaprvé, příslušným aktérem je nyní Komise namísto Úřadu pro AI, čímž se operativní text srovnává s recitálem 135, který o Komisi hovořil odjakživa.¹⁸ Zadruhé, předmět kodexů nově výslovně zahrnuje i značení (v EN znění „marking“) vedle odhalování a označování: původní znění mluvilo o povinnostech „týkajících se odhalování a označování uměle vytvořeného nebo manipulovaného obsahu“, nové o povinnostech „týkajících se odhalování, značení a označování uměle vytvořeného nebo manipulovaného obsahu“, čímž se uzavírá mezera mezi původním odstavcem 7 a povinností strojově čitelného označování podle odstavce 2, jíž mají takové kodexy sloužit.¹⁹ Zatřetí, schvalování kodexu prováděcím aktem ustupuje posouzení přiměřenosti, které Komise činí s maximálním zřetelem ke stanovisku rady a které podle novelizovaného čl. 56 odst. 6 zveřejňuje. Recitál 41 novely vysvětluje, proč byl prováděcí akt opuštěn: protože kodexy správné praxe podle čl. 50 odst. 7 a čl. 56 odst. 6 mají „omezený právní účinek, a zejména neposkytují předpoklad shody“, není nezbytně nutné, aby byly schvalovány prováděcím aktem.⁸ Toto odůvodnění stojí za pozornost pro to, co potvrzuje o kodexech samotných: dodržování je důkazem souladu a usnadněním dozoru, nikoli právním předpokladem shody. Recitál 135 říká totéž z druhé strany a pojímá kodexy jako podpůrné: „Aniž je dotčena závazná povaha a plná použitelnost povinností týkajících se transparentnosti, může Komise rovněž podporovat a usnadňovat vypracování kodexů správné praxe na úrovni Unie (…).“¹⁸

Mechanismus už byl jednou použit. Komise posoudila Kodex správné praxe pro transparentnost obsahu vytvořeného AI stanoviskem C(2026) 4839 final z 8. července 2026 a Evropská rada pro umělou inteligenci přijala vlastní závěr o přiměřenosti den nato – tedy dříve, než přepracovaný odstavec 27. července 2026 vstoupil v platnost. Komise i rada proto jednaly podle původního znění – Komise dovodila, že z její pravomoci schválit kodex prováděcím aktem plyne odpovídající povinnost nejprve posoudit jeho přiměřenost postupem podle čl. 56 odst. 6, přičemž oba orgány uvedly, že posouzení, provedené souběžně podle dosavadních pravidel, zůstane platné i po novele, budou-li jejich závěry souladné. Byly. Oba orgány shledaly, že kodex přiměřeně pokrývá povinnosti podle čl. 50 odst. 2, 4 a 5 a usnadňuje jejich účinné plnění, přičemž uznaly, že jeho dodržování není konečným důkazem souladu.¹⁶

4. Vztah k jiným ustanovením

• Kapitola III (vysoce rizikové systémy) – články 6 až 49. Čl. 50 odst. 6 činí povinnosti transparentnosti aditivními k režimu vysoce rizikových systémů, jímž nejsou dotčeny. Kapitola III zahrnuje články 6–49; její oddíl 2 (články 8–15) stanoví věcné požadavky na vysoce rizikové systémy. Vysoce rizikový systém AI, který zároveň komunikuje s osobami nebo generuje obsah, musí splnit obě skupiny povinností.¹² Oba režimy se však časově rozešly. Nařízení (EU) 2026/1744 odložilo použitelnost kapitoly III, oddílů 1 až 3 (s výjimkou čl. 6 odst. 5) na 2. prosince 2027 u systémů klasifikovaných jako vysoce rizikové podle čl. 6 odst. 2 a přílohy III a na 2. srpna 2028 u systémů podle čl. 6 odst. 1 a přílohy I, kdežto článek 50 se používá od 2. srpna 2026.⁸ Nejnázorněji to ukazují systémy rozpoznávání emocí: podle výkladu Pokynů je každý dovolený systém rozpoznávání emocí vysoce rizikový, jeho zavádějící subjekt však nese informační povinnost dle čl. 50 odst. 3 už od srpna 2026, kdežto požadavky kapitoly III až od prosince 2027.³

• Článek 5 (zakázané praktiky). Čl. 50 odst. 3 a článek 5 se doplňují, nepřekrývají: článek 5 zakazuje rozpoznávání emocí na pracovišti a ve vzdělávání a některou biometrickou kategorizaci; čl. 50 odst. 3 ukládá informační povinnost u dovolených zbytkových případů. Totéž jednání není nikdy současně zakázané i jen podléhající informování.

• Obecná AI (články 51–56, kapitola V). Čl. 50 odst. 2 dopadá na obecné systémy AI; samostatné povinnosti pro obecné modely AI – včetně jejich povinností transparentnosti a dokumentace – jsou v článcích 53–55. Oba režimy se mohou v hodnotovém řetězci skládat: poskytovatel modelu (na vstupu) může zavést označování na úrovni modelu, čímž (dle recitálu 133) „se usnadní plnění této povinnosti navazujícímu poskytovateli systému AI“ – navazujícím poskytovatelem je přitom poskytovatel systému AI (včetně obecného systému AI), který integruje model AI (čl. 3 bod 68). Samotná povinnost dle čl. 50 odst. 2 však zůstává povinností na úrovni systému AI, která váže právě tohoto navazujícího poskytovatele, nikoli poskytovatele modelu; Pokyny tentýž bod formulují jako výzvu poskytovatelům modelů, aby opatření zaváděli na úrovni modelu, zejména u modelů se systémovým rizikem podle čl. 55 odst. 1 písm. b).^4,3 Čl. 50 odst. 7 odkazuje na postup dle čl. 56 odst. 6, který nařízení (EU) 2026/1744 rovněž přepracovalo. Změna se týká nástroje: podle původního znění mohla Komise kodexu dodat právní postavení tím, že jej schválila prováděcím aktem; podle nového posuzuje, zda je dodržování kodexu přiměřené k zajištění souladu, a toto posouzení zveřejňuje. Kodex se tedy už neschvaluje, nýbrž hodnotí – a hodnocení je veřejně vyjádřeným názorem Komise, nikoli právním aktem zakládajícím shodu.⁸

• Sankce – čl. 99 odst. 4 písm. g). Porušení povinností transparentnosti podle článku 50 spadá pod čl. 99 odst. 4, který stanoví správní pokuty až do výše „15 000 000 EUR nebo, dopustí-li se porušení podnik, až do výše 3 % jeho celkového celosvětového ročního obratu za předchozí finanční rok podle toho, která hodnota je vyšší“.²⁰ (Jde o střední pásmo; zákazy dle článku 5 nesou vyšší strop 35 000 000 EUR / 7 % a poskytnutí nesprávných informací nižší strop 7 500 000 EUR / 1 %.) Tento strop zmírňují dvě kalibrace. Pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie činí 750 000 EUR. A u malých a středních podniků včetně podniků začínajících se každá pokuta omezuje na nižší z obou hodnot, nikoli na vyšší (čl. 99 odst. 6). U malých podniků se střední tržní kapitalizací popisují Pokyny stav ke dni, kdy byl jejich obsah schválen (20. července 2026), tedy že se zohledňují zájmy těchto podniků a jejich ekonomická životaschopnost; věc se však mezitím posunula: nařízení (EU) 2026/1744 vložilo s účinností od 27. července 2026 nový čl. 99 odst. 6a, podle něhož „v případě malých podniků se střední tržní kapitalizací činí výše každé pokuty uvedené v odstavcích 4 a 5 maximálně procentní podíl nebo částku uvedenou v těchto odstavcích, podle toho, která z těchto hodnot je nižší“, a změnilo čl. 99 odst. 1 tak, že členské státy „při ukládání sankcí zohledňují zájmy malých a středních podniků, včetně podniků začínajících, a malých podniků se střední tržní kapitalizací a jejich ekonomickou životaschopnost“. Ode dne použitelnosti článku 50 tedy nižší strop svědčí stejně malým a středním podnikům jako podnikům se střední tržní kapitalizací.^3,8 Dozor je rozdělen: výchozím orgánem jsou orgány dozoru nad trhem určené členskými státy, Úřad pro AI je výlučně příslušný pro systémy AI postavené na obecném modelu AI, dodává-li obojí týž poskytovatel, a pro systémy AI, které představují velmi velkou online platformu nebo velmi velký internetový vyhledávač určené podle DSA nebo jsou do nich integrovány (čl. 75 odst. 1), a Evropský inspektor ochrany údajů dozoruje orgány a instituce Unie.^3,21 Vymáhání je jinak národní – viz sekce 6.

• Akt o digitálních službách (nařízení (EU) 2022/2065). Recitál 136 váže článek 50 na DSA: označování a zveřejnění jsou „obzvláště důležité“ pro povinnost poskytovatelů velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů identifikovat a zmírňovat systémová rizika z uměle vytvořeného obsahu, „zejména riziko skutečných nebo předvídatelných negativních dopadů na demokratické procesy, občanský diskurz a volební procesy, a to i prostřednictvím dezinformací“. ²² Požadavkem na označování obsahu podle AI aktu nejsou dotčena pravidla DSA o oznamování a tento požadavek „by neměl ovlivňovat posouzení a rozhodnutí o nezákonnosti konkrétního obsahu“.²² Pokyny doplňují srovnání s čl. 35 odst. 1 písm. k) DSA, který podle nich „uvádí mezi možnými opatřeními ke zmírnění rizik, jež poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů mohou přijmout“, opatření zajišťující, aby informace, která „se znatelně podobá existujícím osobám, objektům, místům či jiným subjektům nebo událostem a nepravdivě se dané osobě jeví jako autentická nebo pravdivá, byla rozpoznatelná výrazným označením“. Jde tedy o jednu z možností, které tito poskytovatelé mají, nikoli o bezpodmínečný příkaz, a míří na obsah odpovídající tomuto popisu blízkému definici „deep fake“, nikoli na manipulovaná média obecně. Oproti čl. 50 odst. 4 je tato povinnost věcně širší (kryje jakoukoli technologii, nejen AI) a osobně jiná (váže poskytovatele těchto platforem a vyhledávačů, nikoli zavádějící subjekty), takže obě povinnosti se doplňují, ale nekryjí.³ Vztah mezitím získal konkrétního adresáta: 31. srpna 2026 Komise označila ChatGPT za velmi velký internetový vyhledávač podle DSA – jako první generativní chatbot zařazený do tohoto režimu –, čímž službě běží čtyřměsíční lhůta do ledna 2027 k posouzení a zmírnění jejích systémových rizik, zatímco její poskytovatel u téhož systému AI už nese povinnosti podle čl. 50 odst. 1 a 2; podle čl. 75 odst. 1 označení zároveň přesouvá dozor nad povinnostmi tohoto systému AI podle AI aktu na Úřad pro AI.^23,21

• Ochrana osobních údajů. Čl. 50 odst. 3 výslovně ponechává nedotčeny GDPR (nařízení (EU) 2016/679), EUDPR (nařízení (EU) 2018/1725) a směrnici o ochraně údajů v trestních věcech (směrnice (EU) 2016/680); informování podle článku 50 nedodává právní základ pro zpracování.¹²

• Dodržení ≠ zákonnost. Recitál 137 upozorňuje, že splnění povinností transparentnosti neznamená, že je používání systému nebo jeho výstupu podle práva Unie či členských států zákonné; nejsou jím dotčeny ani jiné povinnosti transparentnosti.²⁴ Pokyny tentýž bod vztahují dovnitř nařízení: systém může být plně v souladu s článkem 50 a přesto být zakázaný podle článku 5 nebo podléhat režimu vysoce rizikových systémů podle článku 6. Potvrzují také vnější hranice rozsahu. Výzkum a vývoj vylučují dvě ustanovení s odlišnými spouštěči: čl. 2 odst. 6 vyjímá systémy vyvinuté a uvedené do provozu výhradně za účelem vědeckého výzkumu a vývoje, takže vynětí končí změnou účelu, k němuž se systém používá; čl. 2 odst. 8 vyjímá výzkumnou, testovací a vývojovou činnost předtím, než je systém uveden na trh nebo do provozu, takže zde vynětí končí samotným uvedením na trh či do provozu bez ohledu na účel. Testování v reálných podmínkách druhým vynětím kryto není. A vynětí systémů AI zpřístupněných na základě svobodných licencí a licencí s otevřeným zdrojovým kódem podle čl. 2 odst. 12 má vlastní výhradu: nařízení se na ně nevztahuje, „pokud nejsou uváděny na trh nebo do provozu jako vysoce rizikové systémy AI nebo jako systém AI, na který se vztahuje článek 5 nebo 50“. Poskytovatelé a zavádějící subjekty otevřených systémů AI, které spadají do rozsahu článku 50, tedy své povinnosti transparentnosti plnit musí; mimo článek 50 stojí podle Pokynů jen poskytovatelé otevřených komponent – softwaru, dat, modelů, nástrojů, služeb či procesů pro přizpůsobení a integraci –, které samy (zcela ani zčásti) systém AI netvoří.^10,3

5. Oficiální vodítka (se stavem)

• Pokyny Komise k provádění povinností transparentnosti u některých systémů AI podle článku 50 AI aktu. Pokyny existují v konečné podobě jako příloha ke sdělení C(2026) 5054 final z 20. července 2026, jímž Komise schválila jejich obsah; čítají 155 číslovaných odstavců. Jejich právním základem je čl. 96 odst. 1 písm. d) AI aktu a vznikly po cílené konzultaci k návrhu datovanému 7. května 2026 a ohlášenému 8. května (uzavřena 3. června 2026) a po vstupu členských států a Evropské rady pro umělou inteligenci. Pojí se s nimi dvě výhrady. Ke stavu: sdělení uvádí, že Pokyny „budou Komisí formálně přijaty později, až budou k dispozici všechny jazykové verze. Teprve od toho okamžiku budou použitelné“ (v EN znění „will be formally adopted by the Commission at a later date, when all language versions are available. It is only from that moment that these Guidelines will be applicable“). K autoritě: Pokyny o sobě samy říkají, že nejsou závazné a že autoritativní výklad AI aktu může v konečném důsledku podat pouze Soudní dvůr Evropské unie (v EN znění „These Guidelines are non-binding. Any authoritative interpretation of the AI Act may ultimately only be given by the Court of Justice of the European Union“); svůj obsah označují za první výklad (v EN znění „a first interpretation“), který bude Komise revidovat podle praxe a judikatury. K 15. září 2026 nabízela knihovna Komise stále jen anglickou přílohu a sdělení a Evropská rada pro umělou inteligenci ve svém červencovém posouzení kodexu poznamenala, že Pokyny byly tehdy k dispozici jen v návrhu. Stav: konečné znění, obsah schválen 20. 7. 2026 – formální přijetí a použitelnost k polovině září 2026 stále čekají na jazykové verze; nezávazné.^3,16

• Kodex správné praxe pro transparentnost obsahu vytvořeného AI (finální verze zveřejněna 10. června 2026 po závěrečném plenárním zasedání víceúčastnického procesu facilitovaného Úřadem pro AI, v němž kodex sepisovali jím jmenovaní nezávislí experti a který proběhl ve třech kolech návrhů od září 2025 do června 2026). Jde o dobrovolný nástroj, jímž poskytovatelé a zavádějící subjekty generativních systémů AI prokazují soulad s čl. 50 odst. 2 a 4: oddíl 1 řeší označování a detekci na straně poskytovatelů dle odst. 2; oddíl 2 označování deepfakes a textu ve veřejném zájmu zavádějícími subjekty dle odst. 4. Žádnou konkrétní techniku označování nepředepisuje a drží se zákonného měřítka proveditelnosti. Pokyny kodex označují za „jediný celounijně uznaný praktický rámec“, jímž poskytovatelé a zavádějící subjekty generativních systémů AI prokazují soulad s těmito povinnostmi, a to „bez ohledu na místo jejich usazení, působení a na příslušné orgány dozoru nad trhem“; dodržování přiměřeného kodexu je podle nich „přímočarým, předvídatelným a právně jistým způsobem prokazování souladu“.³ Nižší administrativní zátěž, kterou signatáři podle prezentace kodexu získávají, je způsobem, jak Komise nástroj představuje, nikoli právním účinkem, který by zakládal.¹³ Soulad lze stejně tak prokázat „přiměřenými alternativními prostředky“; nesignatáři pak musí o přiměřenosti těchto opatření přesvědčit orgány dozoru nad trhem individuálně. Pokyny popisují dozorový důsledek konkrétně: u signatáře se dohled soustředí na to, zda kodex skutečně dodržuje, kdežto nesignatář musí počítat s podrobnějšími žádostmi o informace o tom, jak téhož výsledku dosahuje.³ Podpis je otevřen poskytovatelům i zavádějícím subjektům a – ačkoli povinnost podle čl. 50 odst. 2 váže jen poskytovatele systémů AI – oddíl 1 mohou podepsat i poskytovatelé řešení pro značení a detekci a poskytovatelé modelů AI. Ke konci července 2026 kodex podepsalo asi 190 organizací, mezi nimi Aleph Alpha, Anthropic, Black Forest Labs, Cohere, Google, Meta, Microsoft, Mistral, OpenAI a Synthesia u oddílu 1 a Bulgari, Fastweb, Getty Images, Iberdrola, Lenovo a Lufthansa u oddílu 2; zhruba polovinu signatářů tvoří malé a nedávno založené společnosti a průběžný seznam Komise při aktualizaci 17. září 2026 čítal 95 signatářů oddílu 1 a 192 signatářů oddílu 2. Kodex zůstává otevřen k podpisu a od září 2026 mají signatáři pracovat ve dvou pracovních skupinách zaměřených na sdílení osvědčených postupů, zpětnou vazbu k provádění a posouvání stavu techniky. Stav: finální – posouzen jako přiměřený Komisí (stanovisko C(2026) 4839 final, 8. 7. 2026) a Evropskou radou pro umělou inteligenci (9. 7. 2026); dobrovolný, nezávazný.^13,16

Oba nástroje jsou odlišné a vzájemně se doplňují: Pokyny vykládají rozsah povinností stanovených nařízením, kdežto kodex je nástrojem jejich plnění – kodex nenahrazuje AI akt ani Pokyny. Oba jsou soft‑law: napomáhají výkladu, ale nemohou rozšířit ani zúžit povinnosti stanovené nařízením, jež platí v plném rozsahu od 2. srpna 2026 bez ohledu na to, kdy budou Pokyny formálně přijaty. Přepracování mechaniky kodexů v čl. 50 odst. 7 a čl. 56 odst. 6 je už v platnosti a dává kodexu v této architektuře určené místo: Komise posuzuje, zda je jeho dodržování přiměřené k zajištění souladu s čl. 50 odst. 2 a 4, a toto posouzení zveřejňuje. Toto posouzení už bylo učiněno (viz sekce 3 k odstavci 7): Komise i Evropská rada pro umělou inteligenci dospěly k závěru, že kodex přiměřeně pokrývá čl. 50 odst. 2, 4 a 5 a usnadňuje jejich účinné plnění, přičemž rada dodala, že orgány dozoru nad trhem jej mají považovat za jediný celounijní praktický nástroj posouzený k červenci 2026 jako přiměřený, aniž je dotčena jejich pravomoc prošetřit, zda poskytovatel či zavádějící subjekt své závazky skutečně provedl. Co z kladného posouzení plyne, je důkazní, nikoli automatické: poskytovatel, který kodex dodržuje, má uznanou cestu, jak prokázat, že splnil, co odstavec žádá, nestává se tím však bez dalšího souladným – recitál 41 novely to vyjadřuje slovy, že kodexy „neposkytují předpoklad shody“, a Komise i rada řekly totéž vlastními slovy, když uznala, že dodržování kodexu není konečným důkazem souladu s těmito povinnostmi.^3,13,8,16

6. Národní specifika

Česká republika. Český adaptační zákon (návrh zákona o umělé inteligenci, připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, MPO) zůstává návrhem, který má za sebou meziresortní připomínkové řízení (zahájeno 25. září 2025; termín připomínek 23. října 2025). Po vypořádání připomínek byl 26. června 2026 zařazen do evidence Úřadu vlády (stav VeKLEP „zařazeno do evidence“); k polovině září 2026 nebylo zaznamenáno usnesení vlády ani sněmovní tisk, takže není platným právem a nebyl jím ani v den, kdy se článek 50 stal použitelným (2. srpna 2026). Jde o čistě adaptační zákon: nevytváří věcná pravidla transparentnosti ani deepfakes nad rámec nařízení, určuje však orgány a přestupky.^25,26

• Dozorový orgán pro článek 50: návrh určuje tři orgány dozoru nad trhem podle čl. 70 odst. 1 – Český telekomunikační úřad (ČTÚ), Českou národní banku u jí dohlížených osob a Úřad pro ochranu osobních údajů u vysoce rizikových systémů dle čl. 74 odst. 8. ČTÚ je zbytkovým orgánem pro vše ostatní a jednotným kontaktním místem podle čl. 70 odst. 2 (§ 3).²⁵ ČTÚ se mezitím k roli jednoho z českých orgánů dozoru nad trhem pro tyto povinnosti veřejně přihlásil: v tiskové zprávě z 31. července 2026 připomněl, že článek 50 váže poskytovatele i zavádějící subjekty, doporučil postup ve třech krocích – správně určit vlastní roli, identifikovat konkrétní povinnosti a nastavit procesy a opatření k jejich plnění – a uvedl, že dozor vykonávají orgány dozoru nad trhem členského státu, mezi něž v České republice patří ČTÚ, přičemž v některých případech vymáhá článek 50 místo nich Úřad pro AI. Jde o vyjádření toho, jak úřad své roli rozumí, nikoli o zákonné určení, které může dát jen adaptační zákon.²⁷
• Přestupek a pokuta: návrh kvalifikuje porušení povinností podle článku 50 jako přestupek hned dvakrát – u poskytovatele (§ 27 odst. 1 písm. b)) a u zavádějícího subjektu (§ 27 odst. 6 písm. c)) – a výši pokuty stanoví sám, nikoli jen odkazem: až 15 000 000 EUR nebo, je-li pachatelem podnik, 3 % ročního celosvětového obratu podle toho, která hodnota je vyšší (§ 27 odst. 7 písm. b)), tedy shodně s čl. 99 odst. 4 nařízení. Je-li výměra určena podle čl. 99 odst. 3 až 7, přepočítá se na české koruny kurzem ČNB ke dni předcházejícímu vydání rozhodnutí a zaokrouhlí nahoru (§ 31 odst. 4); promlčecí doba je 5 let a odpovědnost zaniká nejpozději 8 let od spáchání (§ 31 odst. 2).²⁵ U méně závažných porušení může orgán nejprve upozornit a stanovit lhůtu k nápravě nejméně 15 dní, a dojde-li k nápravě, řízení o přestupku nezahájí (§ 25). Kdo přestupek projedná, plyne z § 30 odst. 2: ÚOOÚ, resp. ČNB v rámci své působnosti, jinak ČTÚ.²⁵
• Výhrada stavu: čísla paragrafů i znění se mohou ve zbývajícím legislativním procesu – projednání vládou, čtení v Parlamentu, vyhlášení – ještě změnit; vše zde je třeba citovat jako návrh.²⁵
• Samostatná trestní vrstva už platí. Nezávisle na (stále jen návrhu) adaptačního zákona zavedla Česká republika trestněprávní reakci na škodlivé deepfakes zákonem č. 270/2025 Sb. (novela trestního zákoníku), účinným od 1. ledna 2026. Zavádí nový § 191a („Zneužití identity k výrobě pornografie a její šíření“), který míří na nekonsensuální pornografii vytvořenou AI („deep nudes“), se sazbou až 2 roky trestu odnětí svobody v základní skutkové podstatě a 6 měsíců–3 roky, resp. 1–5 let u kvalifikovaných forem; a rozšiřuje § 181 odst. 2 (poškození cizích práv) i na nepornografické deepfakes – trestá toho, kdo „v úmyslu způsobit jinému vážnou újmu na právech vyrobí dílo, které neoprávněně zobrazuje, zachycuje nebo jinak využívá podobu jiného nebo jeho projev osobní povahy, které se jeví být pravými, ačkoli ví, že pravé nejsou, nebo takové dílo učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří“. Stejně jako v Itálii je tato trestní vrstva odlišná od administrativní povinnosti transparentnosti dle článku 50 a přistupuje k ní navíc.²⁸

Itálie. Itálie postoupila dále a dříve. Zákon č. 132/2025 (Legge 23. září 2025, n. 132), účinný od 10. října 2025, je prvním uceleným národním rámcem pro AI v členském státě EU; jeho článek 2 přebírá definice AI aktu.²⁹ Pro článek 50 je nejrelevantnější, že přidává trestní vrstvu, kterou AI akt sám neobsahuje: čl. 26 odst. 1 písm. c) vkládá nový článek 612-quater italského trestního zákoníku („Nezákonné šíření obsahu vytvořeného nebo pozměněného systémy umělé inteligence“), který trestá toho, kdo způsobí jinému nespravedlivou újmu tím, že bez jeho souhlasu postoupí, zveřejní nebo jinak šíří obrazy, video či hlasové záznamy zfalšované nebo pozměněné s využitím systémů AI a způsobilé uvést v omyl ohledně jejich pravosti, odnětím svobody na jeden až pět let. Trestný čin se stíhá na návrh poškozeného; z úřední povinnosti jen tehdy, souvisí-li s jiným ex offo stíhaným trestným činem nebo je-li spáchán vůči osobě nezpůsobilé pro věk či nemoc anebo vůči veřejné autoritě pro výkon jejích funkcí. Čl. 26 odst. 1 písm. a) navíc zavádí obecnou přitěžující okolnost pro činy spáchané s využitím systémů AI (čl. 61 č. 11-decies) – nikoli automaticky, ale tehdy, představovaly-li tyto systémy svou povahou nebo způsobem užití zákeřný prostředek, ztížily-li veřejnou či soukromou obranu, anebo zhoršily-li následky trestného činu. ²⁹ To ilustruje strukturální bod: administrativní povinnost označování dle čl. 50 odst. 4 vůči zavádějícím subjektům koexistuje s národními trestními zákazy škodlivého šíření deepfakes a je od nich odlišná.²⁹ Institucionální stránka následovala 4. srpna 2026, kdy Rada ministrů schválila dva legislativní dekrety na základě zmocnění v článku 24 zákona č. 132/2025: druhý z nich určuje Agenzia per la cybersicurezza nazionale (ACN) jako hlavní orgán dozoru nad trhem a jednotné kontaktní místo – a tedy po nabytí účinnosti i jako orgán dozoru nad článkem 50 v Itálii – a Agenzia per l’Italia Digitale (AgID) jako oznamující orgán, zvláštní pravomoci ponechává finančním regulátorům a úřadu pro ochranu osobních údajů a text byl sladěn s nařízením (EU) 2026/1744. Vyhlášení v Gazzetta Ufficiale nebylo do poloviny září 2026 zaznamenáno, dekrety se zde proto uvádějí jako schválené, dosud neúčinné.³⁰

Německo. Zákon k provedení nařízení (EU) 2024/1689, jehož článek 1 tvoří KI-Marktüberwachungs-und-Innovationsförderungs-Gesetz (KI-MIG), přijal Spolkový sněm 11. června 2026 a Spolková rada jej 10. července 2026 nechala projít; zákon ze dne 22. července, vyhlášený 28. července 2026 ve Spolkové sbírce zákonů (BGBl. I 2026 č. 223), nabyl účinnosti 29. července 2026 – čtyři dny předtím, než se článek 50 stal použitelným. Bundesnetzagentur je v něm orgánem dozoru nad trhem pro nařízení všude tam, kde zákon nestanoví jinak (§ 2 odst. 1), a jednotným kontaktním místem podle čl. 70 odst. 2 (§ 6 odst. 1); BaFin dozoruje systémy přímo spojené s regulovanou finanční činností a zemské orgány systémy zemských veřejných orgánů; porušení podle čl. 99 odst. 3 až 5 se stíhají v německém režimu správních deliktů (§ 16) a orgánům veřejné moci se pokuty neukládají (§ 17 odst. 2). Pro článek 50 je praktický závěr ten, že v Německu dozorový a sankční aparát existoval v den, kdy se povinnosti začaly používat.³¹

7. Praktické dopady a otevřené otázky

• Harmonogram plnění článku 50 nyní běží ve třech datech, nikoli v jednom. Digital Omnibus k AI dokončil svou cestu ještě v době, kdy toto ustanovení nebylo použitelné: Parlament jej přijal v prvním čtení 16. června 2026 (P10_TA(2026)0198), Rada jeho pozici schválila beze změn 29. června 2026 (PE-CONS 30/26), 8. července byl podepsán a 24. července 2026 vyhlášen jako nařízení (EU) 2026/1744 v Úř. věst. L 2026/1744; v platnost vstoupil 27. července 2026, tedy třetím dnem po vyhlášení a necelý týden předtím, než se začne používat sám článek 50. Praktický harmonogram tedy zní: 27. července 2026 vstupují v platnost přepracovaný čl. 50 odst. 7 a nový čl. 111 odst. 4; 2. srpna 2026 se článek 50 stává použitelným, přičemž povinnosti dle odstavců 1, 3 a 4 platí v plném rozsahu a bez odkladu; 2. prosince 2026 končí čtyřměsíční přechodné období podle čl. 111 odst. 4 pro poskytovatele generativních systémů AI uvedených na trh před 2. srpnem 2026, kteří do té doby nemusí mít dokončeno strojově čitelné označování podle čl. 50 odst. 2. Recitál 38 novely přechodné období odůvodňuje jako čas na přizpůsobení postupů „v přiměřené lhůtě, aniž by došlo k narušení trhu“ – Komise původně navrhovala delší lhůtu, do 2. února 2027. Obsah čtyř povinností transparentnosti se nemění. Další významná změna balíčku relevantní pro syntetická média – nové zákazy aplikací na nekonsensuální intimní vyobrazení a materiál pohlavního zneužívání dětí, použitelné od 2. prosince 2026 – působí prostřednictvím článku 5, nikoli článku 50.^8,32,33 Pro signatáře kodexu existuje ještě čtvrté datum, byť zavazuje jen jako dobrovolný závazek, nikoli ze zákona: 2. února 2027, dokdy opatření 3.4 kodexu vyžaduje minimální úroveň interoperability mechanismů detekce vodoznaků – odstupňovaný závazek, o němž Komise i Evropská rada pro umělou inteligenci uvedly, že jej budou sledovat: Komise si vyhrazuje právo zvážit při nedostatečném pokroku vhodná opatření a rada právo doporučit cílenou revizi kodexu v tomto bodě nebo přijetí společných pravidel podle čl. 50 odst. 7. Komise rovněž uvedla, že Úřad pro AI zváží formální aktualizace kodexu nejméně každé dva roky.¹⁶ výhled

• Povinnosti dle odst. 2 a odst. 4 jsou samostatné a vzájemně se nenahrazují. Jde o dvě různé povinnosti, dvou různých subjektů, sloužící dvěma různým adresátům. Čl. 50 odst. 2 ukládá poskytovateli vložit do výstupu strojově čitelné označení – signál určený detekčním systémům a navazujícím nástrojům. Čl. 50 odst. 4 ukládá zavádějícímu subjektu deepfaku učinit zveřejnění, které rozpozná lidské publikum. Splnění jedné povinnosti nesplní druhou: neviditelný vodoznak poskytovatele vyhoví odst. 2, ale sám o sobě není tím zveřejněním vůči publiku, které odst. 4 vyžaduje od zavádějícího subjektu. Zavádějící subjekt, který publikuje vodoznakem opatřený výstup, proto nemůže předpokládat, že už tím plní odst. 4 – musí navíc připojit vnímatelné zveřejnění umělého původu. analýza

• Zda informování svého cíle dosahuje, je empiricky sporné. Východiskem článku 50 je, že informování lidí snižuje klamání. Behaviorální důkazy jsou smíšené. Ve dvou předregistrovaných experimentech (n≈4 976) snížilo označení titulků jako „vytvořených AI“ jak vnímanou přesnost, tak ochotu je sdílet – a to bez ohledu na to, zda byl titulek pravdivý, či nepravdivý a zda jej psal člověk, nebo stroj; efekt byl asi třikrát menší než u označení „nepravdivé“ a zdá se, že jej způsobovalo čtenářské chápání označení „vytvořeno AI“ jako plné automatizace bez lidského dohledu (Altay & Gilardi, 2024).³⁴ Jde o doloženou „averzi vůči AI“, jež může postihnout i neškodný či prospěšný AI obsah. Označení autorství AI přitom lidé berou vážně: v jiné studii mu uvěřilo 92 % účastníků, přesto se štítky významně neprojevily na změně postoje, hodnocení přesnosti ani na sdílení – zveřejnění, že text vytvořila AI, tedy zvýšilo transparentnost, aniž otupilo přesvědčivost obsahu (Gallegos et al., 2025).³⁴ Táž rozporuplnost se objevuje na straně interakce: zveřejnění, že obsluha je chatbot, podle jedné studie snižuje nákupy, protože zákazníci odhalený bot považují za méně znalý a méně empatický (Luo et al., 2019), kdežto pozdější experiment v zákaznické podpoře nenašel významný efekt zveřejnění vůbec (van der Goot et al., 2024).⁶ Zároveň lidé deepfakes bez pomoci spolehlivě nepoznají (Diel et al., 2024; Köbis et al., 2021)⁵ ani nerozpoznají strojově psané sebeprezentace (Jakesch et al., 2022)⁶, což je právě důvod, proč povinnost zveřejnění existuje. Napětí naznačuje, že jak je informování navrženo (měřítko „jasným a rozlišitelným způsobem“ dle čl. 50 odst. 5¹²), je stejně důležité jako to, zda je učiněno. Jde o kontextová pozorování, nikoli právní tvrzení. kontext

• Konstrukce čl. 50 odst. 2 odráží to, co detekce umí a neumí. Odstavec žádá po poskytovatelích, aby výstupy jejich systému AI byly „označeny ve strojově čitelném formátu a zjistitelné“ – označení je tedy vlastností výstupu od okamžiku jeho vytvoření, kterou musí mít systém AI podle Pokynů zabudovanou nejpozději při uvedení na trh nebo do provozu –, místo aby ověřování přenechal navazujícím nástrojům, které hádají, zda je daný artefakt syntetický; literatura o těchto nástrojích vysvětluje proč.^12,3 Hodnocení následných detektorů textu vytvořeného AI uvádějí, že nejsou „ani přesné, ani spolehlivé“ (v EN znění „neither accurate nor reliable“), že je parafráze a zastírání výrazně zhoršují a že si znatelně hůř vedou vůči novějším modelům a vůči textům psaným zčásti člověkem a zčásti AI (Weber-Wulff et al., 2023; Walters, 2023; Hadra et al., 2026).³⁵ Označení u zdroje se tomuto hádání vyhne, imunní však není: rekurzivní parafráze snižuje míru detekce i u textu opatřeného vodoznakem a spoofing dokáže lidský text vydat za strojový (Sadasivan et al., 2023)³⁵, zatímco regenerační útoky odstraní neviditelné vodoznaky vložené na úrovni pixelů (Zhao et al., 2024)¹⁵. To je empirické pozadí zákonné výhrady „pokud je to technicky proveditelné“ i důrazu Pokynů na interoperabilní veřejně dostupné standardy namísto předepsané techniky. Jde o kontextová pozorování, nikoli právní tvrzení. kontext

• Empirie o informování se vyostřila kolem tří bodů, které odpovídají konstrukci zákona. Zaprvé, v žurnalistice – oblasti druhé části odst. 4 – nenašel systematický přehled 47 studií žádnou konzistentní „penalizaci AI“ plynoucí ze signálů původu a u zveřejnění převážně nulové či podmíněné efekty, přičemž skepse se soustředila tam, kde zveřejnění naznačovalo plnou automatizaci bez informace o odpovědnosti či dohledu (Licenji & Hoxha, 2026); metaanalýza 31 studií přesto nachází malou, ale významnou penalizaci důvěryhodnosti u zpráv označených jako AI (Kim et al., 2026) a experimenty ukazují, že bohaté, procesní zveřejnění uvádějící redakční ověření a zdroje ji zmírňuje (Haq, 2025) a že vysvětlená politika užívání AI může důvěru zvýšit (Waddell, 2026). Tento vzorec dobře ladí se zákonnou volbou zprostit povinnosti tam, kde existuje lidský přezkum či redakční kontrola a redakční odpovědnost.³⁶ Zadruhé, u deepfakes štítek spolehlivě mění, co si diváci myslí o původu obsahu, nikoli nutně to, co obsah s nimi dělá: ve třech předregistrovaných experimentech se většina účastníků dál opírala o deepfake „doznání“, i když jim bylo předem řečeno – a oni tomu uvěřili –, že je falešné (Clark et al., 2026); důvěru ve štítek určuje jeho design, ne pouhá přítomnost (Gamage et al., 2025); a obecná varování před deepfakes vedou lidi k nedůvěře i vůči pravým záznamům (Ternovski et al., 2021). Proto na konkrétnosti a umístění zveřejnění – na specifikacích ikon a jejich umístění v kodexu a na měřítku „jasným a rozlišitelným způsobem“ dle čl. 50 odst. 5¹² – záleží stejně jako na jeho existenci.³⁷ Zatřetí, metadata o původu jako samostatná vrstva distribuci často nepřežijí: sociální sítě nahrané soubory systematicky překódovávají, čímž narušují C2PA (Ossowski et al., 2026), konkrétně Twitter při uploadu C2PA odstraňuje (Zewde et al., 2026, preprint), přičemž stávající specifikace C2PA nesplňují vlastní bezpečnostní cíle (Golaszewski et al., 2026, preprint). To je technické pozadí výchozího řešení kodexu s nejméně dvěma vrstvami značení, jeho volitelného opatření forenzní detekce pro případy, kdy byla metadata odstraněna a vodoznaky smazány, i závazku Evropské rady pro umělou inteligenci sledovat zachování štítků na platformách. Jde o kontextová pozorování, nikoli právní tvrzení.^38,16 kontext

• Výkladové mezery se zúžily a ty zbývající se přesunuly jinam. Před rokem byly otevřenými otázkami samy zákonné prahy: co znamená „podstatně nemění vstupní údaje (…) nebo jejich sémantiku“ pro editační výjimku dle odst. 2; kde začíná obsah „zjevně uměleckého (…) satirického (…) díla nebo programu“ dle odst. 4; co znamená zveřejnění textu „za účelem informování veřejnosti o záležitostech veřejného zájmu“ a kdy byl obsah podroben „procesu přezkumu člověkem nebo redakční kontroly“; a které zveřejnění je učiněno „vhodným způsobem, který nebrání zobrazení nebo užívání díla“.¹² Pokyny z července 2026 na každou z nich odpovídají na úrovni prvního výkladu a kodex dává signatářům společný technický základ. Co zbývá, je jiné povahy. Dva příklady. Zúžené scénáře, které Pokyny vymezují u odst. 2 – uzavřená produktová prostředí, průmyslové a B2B aplikace, efemérní obsah v reálném čase –, nemají v textu odstavce výslovný protějšek; ten povinnost omezuje jen technickou proveditelností a výjimkou asistenční editace. Zda jde o výklad měřítka proveditelnosti, nebo o jeho doplnění, si Pokyny samy rozhodnout nemohou, neboť závazné nejsou a poslední slovo má Soudní dvůr.³ A pojetí čistě šířících zprostředkovatelů zanechává mezeru v adresátovi: není-li platforma zavádějícím subjektem a nepřežije-li označení původního zavádějícího subjektu nové nahrání obsahu, nic v článku 50 zprostředkovatele k jeho obnovení nenutí – Pokyny mohou jeho zachování jen doporučit a povinnost podle DSA, která platformy váže, dosahuje pouze na velmi velké platformy a vyhledávače.³ Tutéž mezeru označila z dozorové strany i Evropská rada pro umělou inteligenci, když se zavázala sledovat, nakolik štítky v praxi přežívají další zpracování, distribuci na platformách a aplikace třetích stran, a kodex ji řeší závazky svých signatářů, nikoli povinnostmi zprostředkovatelů: poskytovatelé se zavazují spolupracovat v hodnotovém řetězci tak, aby značení nebylo odstraňováno, a zavádějící subjekty spolupracovat podle svých nejlepších možností se službami, jejichž prostřednictvím obsah šíří, aby štítek putoval s ním.¹⁶ analýza

• Architektura vymáhání se teprve ustaluje a vedle ní vzniká trestní vrstva. Dějí se tři věci zároveň. Zaprvé, rozdělení na unijní úrovni je usazené: výchozím orgánem jsou orgány dozoru nad trhem členských států, Úřad pro AI nastupuje tam, kde je systém postaven na obecném modelu AI téhož poskytovatele nebo kde systém představuje označenou velmi velkou online platformu či velmi velký internetový vyhledávač nebo je do nich integrován, a Evropský inspektor ochrany údajů dozoruje orgány a instituce Unie.^3,21 Zadruhé, národní vrstva pod ním je nerovnoměrná, nikoli plošně opožděná. Německo mělo KI-MIG v platnosti od 29. července 2026 a Bundesnetzagentur jako orgán dozoru nad trhem na místě dřív, než se povinnosti začaly používat; italská Rada ministrů schválila prováděcí dekrety určující ACN 4. srpna 2026, dva dny poté; a český adaptační zákon – tedy předpis, který by ČTÚ určil a zřídil vnitrostátní přestupek za porušení článku 50 – byl k polovině září 2026 stále jen návrhem zařazeným do evidence Úřadu vlády (od 26. června 2026), takže se v České republice povinnosti používají už šest týdnů bez vnitrostátního dozorového a sankčního aparátu a ČTÚ jedná podle vlastní ohlášené představy o své budoucí roli. Zatřetí, řada členských států přidává nad rámec čistě administrativního režimu AI aktu národní trestné činy pro škodlivé deepfakes: Itálie zákonem č. 132/2025 (nový čl. 612-quater trestního zákoníku) a Česká republika zákonem č. 270/2025 Sb. (nový § 191a a rozšířený § 181 odst. 2), účinným od 1. ledna 2026 – trestní kolej tedy na rozdíl od té administrativní funguje už teď. Pro subjekt působící přeshraničně je výsledkem složený obraz: jediná unijní administrativní povinnost dle článku 50, nad níž se vrství národní dozorové režimy nabíhající v různých termínech a v rostoucím počtu států i národní trestní zákazy nejškodlivějšího deepfake jednání.^{25,26,28,29,31,30,27} výhled